Téma týdne je opravdu na ostří nože. Říká se, že co člověk, to názor, ale tady se ty radikální názory dají rozdělit jen do dvou skupin. Jestli tedy trest smrti ano nebo ne.
Ono je všechno relativní. Postavím-li se k tomuto tématu tak, že ten trest bych měla vykonat já, nezabila bych ani mouchu, natož zvíře nebo člověka. Dokonce vyhrožuji napřed té mouše, že jestli neuletí, tak ji musím zabít! Většinou mi nerozumí.
Přesto si myslím, i když většina z nás je proti trestu smrti hlavně z toho důvodu, že už bylo kolikrát vidět, že odsoudili člověka za něco, co neudělal, tak by tady ta možnost být měla.
Určitě nejsem jediná, která ronila slzičky u televize v poslední době kvůli zavražděné Aničce. Mohu si tipnout, na jakou stranu by se teď přidali rodiče tohoto nevinného děvčátka?
Ano, to si myslím dokážeme představit všichni, a kdyby se jednalo o naše dítě, bylo by to jasné. Teď jde jen o to, jak to opravdu udělat, abychom mohli ukázat a říct : Ty jsi vraždil/a, ty zaplatíš stejně. Pokud se tedy někdo dobrovolně přizná, mělo by být jasno.
Na druhé straně, kde máme zajištěné, že to bylo dobrovolné přiznání? V dnešní době už se nedá pomalu věřit ničemu a nikomu a to je hodně smutné.
Myslím, že pokud někdo někoho opravdu promyšleně zavraždí, pokud to není blázen nebo psychopat, měl by mít svědomí a to by mu mělo samo napovědět, co dál. Nechci soudit jediného obviněného v kauze Aničky, ale pokud to tak bylo, jak nám to bylo prezentováno, tak to dobře dopadlo. Tedy pro vraha. Ale pokud ne?
Bohužel, na většinu toho, co se děje, je jen jediná odpověď : VŠECHNO JE V LIDECH, tedy v nás.