Určitě to všichni znáte. Na někoho myslíte a on vám zavolá. Na něco myslíte a ono se to opravdu stane. Toto se mi často stává ve spojitosti s maminkou nebo dcerou. To si myslím, že je takové pochopitelné, protože koneckonců jsme takové na sebe navazující začátky a konce.
Na včerejšek jsem měla takový živý sen, který jsem si celý pamatovala i po probuzení. Kdysi, před téměř padesáti lety, když jsme se nastěhovali do tohoto našeho bytu, tak za námi asi za tři měsíce se naproti nastěhovali sousedé. Já měla půlročního syna, jim se narodila dcera. Děti si spolu hrály, sousedka do práce napřed nechodila, tak mi hlídala často moje děti, když byly nemocné nebo jen tak. Já na rozdíl od ní do práce začala chodit velice brzy.
Kamarádily jsme se spolu dokonce tak, když jsme neměly doma muže, tak jedna uvařila a najedli jsme se všichni, pak jsme se vystřídaly…
Sousedé tady bydleli celkem 15 let. Pak se odstěhovali do Prahy, kde jsme za nimi párkrát byli, tedy já s manželem. Pak se odstěhovali za Prahu – k Dobříši, už jsme si jen psali, ale šlo to do ztracena. Pamatuji se, že jsem psala, ale odpovědi jsem se nedočkala.
Nevzdala jsem to ale jen tak a když začala televize vysílat Poštu pro tebe, tak jsem neváhala a napsala tam, zda by mi tu moji sousedku Vlastu našli. Když se dlouho nikdo neozval, připomněla jsem se a pracovnice tohoto pořadu mi zavolala, že dramaturgyně můj příběh do vysílání nevybrala, ale, což bylo pro mne důležitější, adresu mi zjistili.
Napsala jsem tedy obratem, napsala i telefon a vida! Ta moje bývalá sousedka mi volala okamžitě po přečtení dopisu. Už od pracovnice z televize jsem se tenkrát dozvěděla, že sousedka Vlasta prodělala mozkovou příhodu, je na vozíku, ale hodně soběstačná.
Asi během jednoho roku jsme se domluvili na setkání. Samozřejmě jsme jeli my s manželem k nim, dokonce nás tam odvezla moje dcera, pro kterou to byla vždycky teta. Od té doby jsou zase naše návštěvy pravidelné. Sice pouze 1 x za rok, ale jsou. Telefonicky jsme také ve spojení, ale tentokrát jsem si říkala, copak, copak, dost dlouho mi nezavolala.
Tak si představte, jak se mi na včerejšek o nich zdálo, viděla jsem je v tom snu oba, tak odpoledne mi zazvonil mobil a světě div se – je to tak – volala kamarádka Vlasta!
Byla to telepatie? Ať tak či tak, domluvily jsme se spolu zase na letošní návštěvě!