Chci se ještě vrátit k tomu, jak jsem se nejen já zasmála na tom grilování u brášky na zahradě, jak jsem psala v předchozím článku.
Nejdříve popisovala švagrová, jak k nim na zahradu přiletěl pták. Ne jen tak ledajaký, byl to kanárek, krásný, barevný a bylo to asi tak před měsícem. Tedy v době, když byla ještě docela zima. Bratr i švagrová jsou známí tím, že mají rádi všechna zvířátka, všiml si ho bráška a hned ho ukázal švagrové s tím, že se ho pokusí chytit. Určitě někomu ulítl a mohl by i umrznout. To ještě byly noci hodně studené. Nepovedlo se mu to sice hned, ale nakonec byl úspěšný, protože kanár byl už trošku zkřehlý, tak jen vždy kousek popolétal.
Švagrová byla zrovna po těžké chřipce, ještě zcela bez nálady, ale pomohla. Pták byl chycen, ale co s ním? Bratr se naivně ptal, jestli někde nemají klec na ptáka, ale bohužel. Když švagrová navrhla, že by ho mohli umístit leda tak do akvária k rybičkám, tak to neprošlo. Našli tedy aspoň přenosku pro kočku. Tudy by sice hned kanár vyletěl, ale bylo v ní od posledního převozu kočky ještě zastrčené povlečení na přikrývku na postel. Dali tedy dovnitř kanárka a pro jistotu přes celou „náhradní“ klec přehodili ještě další větší hadr.
Pak šli telefonovat (divila jsem se, že hned věděli kam) jednomu známému, jestli neví, kdo chová doma kanáry nebo kdo by si ho vzal k sobě. Celkem brzy našli zájemce, který prý by si pro něj přijel. Byl ale momentálně ve vaně, tak prý až se vykoupe, tak přijede.
Bratr se švagrovou se tedy vrátili do pokoje, aby se podívali, co kanárek v kleci dělá. Hledali, hledali, prohlíželi proti světlu dokonce i to povlečení, jestli prý nezalezl někam dovnitř, ale pták nikde. Po chvíli měli radost. Ptáček seděl na televizi, ne že by ho zajímal program, ale bylo od ní teplo, tak docela pookřál. Myslím až moc, že jim celou TV pokakal od shora až dolů.
Chtěli ho chytit, ale už se jen tak nedal. Televize ho zahřála, tak lítal po celém obýváku a chlapík nikde.
Konečně! Pán přijel řádně vybaven jak na odchyt, tak i na převoz a kanár jako když tušil, co ho čeká, to vzdal. Sedl si na gauč a nechal se chytit do síťky.
To byl tedy šťastný konec jednoho ptáčka.
Pokud si pamatuji dobře, tak je to asi 2 roky, když se jim zatoulal na zadní louku kůň. To byla také docela zábava, švagrová běhala po okolí k těm, kde věděla, že koně mají, bráška zatím telefonoval všude po okolí, ale také dobrý! Koník se úspěšně, díky jim, dostal k té správné rodině.
Abychom nebyli jen u zvířátek, tak jsme se při tom povídání dostali i na zubaře. Začala jsem to tím, že jsem se objednala na tento týden, že mi vypadla plomba a mám prý si připravit 500 Kč, pokud chci bílou. Jiné ceny pro důchodce nemají.
Na to mi řekl soused, že to je úplně nic proti tomu, co on platil za jeden zub. Nevím přesně, jak se tyto třetí zuby upevňují v ústech, byla to horní dvojka a už ji měl jednou dávanou, ale bohužel, ulomila se špička. Šel tedy opět k zubaři. Ani nechtěl říct, kolik to stálo, ale bratr to věděl, tak už nemělo cenu to tajit, že? Když řekl cenu, málem jsem upadla. Já nevím jak vy, ale já jsem v životě neslyšela, že by mohla stát – nevím jestli mám říct instalace nového nebo oprava starého – tedy oprava zubu 43 tisíce korun. Ano, není to překlep, je to tak. Přiznám se, že to mě zase až tak nerozesmálo a já osobně – tedy aspoň v tomhle životě – bych tolik peněz za jeden zub určitě nedala.