Řítíš se do pekla, máš z pekla štěstí, pekelné bolesti… Věřím, kdybych se ještě na chvíli zamyslela, určitě vymyslím víc podobných rčení, která běžně používáme.
Dětem je peklo jasné. Znají ho z pohádek a pokud je to jen to pohádkové, tak to ještě jde. Horší je však peklo na zemi. To, které si vytvoří lidé sami sobě, nebo také to, které nám přichystá naše MATKA PŘÍRODA.
Nedávno bylo úplně strašné peklo třeba v Japonsku. Mráz mi běhal po zádech a slzy se mi draly do očí jen při těch reportážích, které jsme viděli v televizi. A to byl jen zlomek toho, co se tam skutečně stalo.
Peklo je také taková situace, ve které se ocitne člověk, který přišel o dítě, případně o členy rodiny následkem nějaké „zbytečné smrti“. Tedy tehdy, když zahyne při autonehodě ne svým přičiněním, nebo při nějakém jiném neštěstí.
Peklo na zemi také zažívají týraní lidé, dokonce i děti. Nebudu zde rozvádět případy, které mám ještě v paměti z nedávné doby.
V těchto případech si myslím, že je to peklo zbytečné, lidé jsou čím dál víc agresivní a není to dobře. Pro někoho může být peklem i šikana. Je dost případů ze škol nebo internátů, kde po takovém týrání mají ti, co to peklo prožívali, trvalé psychické následky. Týrání se dokonce děje i mezi manželi, což dost dobře nechápu. V tomto případě bych řekla – kdo uteče, ten vyhraje!
To je můj názor. Tedy ne jen klasika – NEBE a PEKLO, ale to, co poznáme na vlastní kůži, to je o moc horší!
Přeji tedy všem, aby nemuseli takové peklo zažít!