Je to tak. Hovořím o krvi, která už mnoha lidem zachránila život. Pamatuji si, když jsem byla prvně těhotná, že mi zjistili, že mám vzácnou krevní skupinu: 0 RH – . A protože jsem tam měla ten RH faktor negativní, manžel měl jinou, musela jsem za těhotenství víckrát na odběry krve kvůli protilátkám. Ze začátku mi to také nebylo moc příjemné, ale pravda je, že si člověk zvykne na všechno, když mu nic jiného nezbývá, tak jsem za velmi krátkou dobu byla v pohodě.
Dodnes se však na to, jak mi berou krev nemusím dívat. Vždy říkám, dělejte si se mnou co chcete, ale já všechno vidět nemusím. Je také pravda, že ne vždy se to každé sestřičce podaří. Taky asi nechávám žíly doma, či co. Když je ale sestra zkušená a šikovná, podaří se jí to na první pokus. Také jsem byla kolikrát olepená, jako když jde invalida z války, pak samá modřina, ale to asi patří k věci. Horší to bylo, když mi v nemocnici museli dávat infuze. Párkrát mi také žíla praskla a to byla pak bolest. Jednou jsem měla z toho i zánět.
Moje první vnučka, ta na tom bývala hodně zle. Při odběru krve zbledla, párkrát sebou švihla o zem a tak už si na ni dávali pozor. To nebylo tím, že by se bála, ale prostě už asi to tak někteří máme dáno.
V práci jsem měla jednu kolegyni, ta opravdu přímo omdlívala. Nejen při odběru krve, ale stačilo málo a práskla sebou taky. Pamatuji si, jak jednou přišla do práce a měla oteklý prst, teď koukám na ruku, abych si vybavila, který to byl. Tuším prsteníček. Nemohla ho ohýbat, byl trošku namodralý, co s tím? Ani nevěděla, jak k tomu přišla. Musela k lékaři. To nebyl problém, ale protože jsme ji už všichni znali, musela ji doprovodit kolegyně, i když v tomto případě o krev vůbec nešlo. Tak jí to dali do dlahy, zavázali a taky se málem poroučela. Kolegyně ji tedy odvedla až domů a tam ji předala manželovi.
Ještě se vrátím k té mé krevní skupině. Také jsem chtěla jako mladá darovat krev, když mi říkali, že mám tu vzácnou, ale bohužel. Vždy jsem prý byla chudokrevná, ne, nebrala jsem žádné tablety, ale měla jsem červené krvinky na hraně, tak mě nechtěli.
Chtěla bych ještě touto cestou poděkovat všem těm lidičkám, kteří darují svoji krev pravidelně a tím fakticky zachraňují ty lidské životy, které by se bez ní neobešli. Znala jsem i pár takových, kteří měli Jánského plakety za darování krve.
Vám všem ostatním přeji, ať jste natolik fit, abyste ji nemuseli potřebovat.