I když chci psát o něčem úplně jiném, musím se pochlubit, že jsem dnes udělala trošku víc pro své zdraví, hlavně pro své srdíčko.
Byla jsem celkem 4 x venku a tudíž jsem dnes vyšlápla 252 schodů. To zaslouží pochvalu, ne?
Ale původně jsem chtěla říct, že jsem potkala jednu moji známou, která bydlí v protějším domě přes ulici a známe se – no určitě tak 40 let. Slovo dalo slovo, měly jsme kousek společné cesty, tak jsem se zeptala, jak jde život.
Paní Anny, jak jí všichni říkají, byla jen jednou vdaná a nemá žádné děti. S manželem začínala jako hodně mladinká a jak jsem slyšela, tak v šestnácti letech otěhotněla a šla na potrat. Partnera, se kterým začínala a přišla tenkrát i do jináče, si vzala. Bohužel to skončilo tak, že i když se snažila jak mohla, dítě neměli. A ona ho tolik chtěla. Vím od mé bývalé sousedky, že její manžel, který jezdil s nákladním autem, si rád užíval i s ostatními ženami, ale ona o tom asi neměla ani páru.
Dopadlo to tak, že tak kolem čtyřiceti let přišla o manžela. Měl autonehodu, kterou nepřežil. Zůstala sama, bez manžela, bez dětí.
Jak šly roky, pořád ji bylo vidět jezdit s kočárkem, vodit děti ze školky a do školky. A ty děti nebraly konce. Anny je jen o 4 roky starší než já, ale běhá jako srnka, vypadá pořád dobře, je štíhlá a fit. Dnes jsem se jí ptala, co je nového. Hlásila, že byla sedm týdnů v Hradci u sestry, že tam má u nich v baráku svou místnost a jezdí tam vždy na delší dobu. Tak jsem se dovolila zeptat, kolik má nebo měla sourozenců, že pořád vozila a vodila nějaké děti.
Bylo prý jich 7. Bratr a sestra již nežijí, ale ještě je jich pět sester. Té sestře, která zemřela, prakticky vychovala děti a pak se starala i o děti jejích dětí, tedy o vnoučátka. Každou neděli jsou prý zvyklí k ní chodit na kávu a už jí volaly, kdy už se vrátí domů. Na Vánoce prý má plný dům lidí, naposledy jich tam bylo 13! No, není to krásné, když takhle drží rodina pohromadě? Stýkají prý se pravidelně i neteře a synovci, pokračují dál v této krásné rodinné tradici.
Řeklo by se, že měla zpackaný život bez dětí a pak i bez manžela, ale vynahradila jí to její rodina. Dětí si užila možná víc, než leckterá máma a je spokojená. Já to říkám pořád, rodina je rodina a jsou to, nebo by to měli být ti, kteří vás vždy podrží a mají rádi. A Anny, tu musí celá rodina milovat! Ona je opravdu příkladem pro nás všechny.
Tak, milá Anny, hodně zdraví a elánu do dalších let!