Já mám ale hodné děti i vnoučátka! Včera jsem si stěžovala, jak mi nejde mobil, ten vypůjčený jsem dostala bez nabíječky, tak jsem si říkala, než se vybije, musím to nějak rychle vyřešit. Já opravdu nevím, jak jsme to dřív mohli zvládat bez mobilu, dokonce i bez klasického telefonu!
Vydali jsme se tedy ráno s manželem obejít ty naše 2 obchody s mobily. Nabídka velká, ale jak pro koho, že? Pro seniory, tedy pro nás, co už potřebujeme trošku větší písmena, tak tedy žádný výběr. Jeden mi nabídli, to bylo všechno. Já navíc nechci klasický, protože já dokáži ani nevím jak, když mám telefon v kabelce do něj nechtěně něco naťukat i přes uzamčené klávesy. Proto jsem si vlastně před 3 roky pořídila „véčko“. Ty už se prý snad ani nedělají, aspoň mi to bylo řečeno.
Syn mi včera říkal, že nějaký s vysouvací klávesnicí měli v tom obchodě, kde je i opravují, mimochodem jediném v našem okresním městě, u nás není žádný, no asi se spíš už ty mobily vyhazují. Tak jsem si dovolila požádat dceru, která k nám dnes měla přijet a bydlí v Mostě, jestli má u sebe do odpoledne cca dva tisíce Kč (to byla přibližná cena), tak jestli by mi ho při cestě koupili a že mi ho hned vnuk zprovozní.
Nerada děti obtěžuji a zatěžuji svými problémy, ale tentokrát jsem si dodala odvahu. Musím dceru pochválit. Ochotně a vstřícně mi odepsala, že se tam při cestě k nám zastaví a opravdu mi mobil přivezla. Z těch, co jsem dnes viděla se mi zdá fakt dobrý. Má vysouvací klávesnici, což je pro mne dost důležité a zatím umím jen telefonovat, něco hledat, jen to, co mi ukázal vnuk. Však já mu ty mouchy vychytám všechny, toho se nebojím. No, koukněte, není to krasavec?
V nouzi má i foťák, já vím, že už mám svůj nový digi, ale jeden nikdy neví, že?
A tak jsem si dovolila ještě na chvíli zaměstnat toho našeho „ajťáka“ a ukázala jsem mu problém s mým počítačem, který měl, jak jsem včera psala, žloutenku. Nechci se nikoho dotknout, ale je vidět, že vnuk se asi dal správným směrem, umí. Včera se s tím „mordoval“ syn s Lukym a nešlo to. Tenhle náš nejmladší, který už na PC umí ve 14 letech sám i programy, pro toho to byla otázka tak asi 3 minut. A je to. Počítač pracuje v barvách jak má, já mám radost, vnuk měl radost, že jsem ho pochválila, zkrátka pohodička.
Tak vidíte, já to říkám pořád. Nic se nejí tak horké, jak se uvaří, a nebo když nejde o život…. a je to svatá pravda.