V době, když jsem byla v nemocnici, tak si daly rande moje blogová kamarádka Otavínka-Hanka s mým sluníčkem – vnučkou Laděnkou v Olomouci v kavárně Bohéma, pokud si to dobře pamatuji. O tomto setkání informovala již na svém blogu Otavínka. Laděnka tam studuje a Hanka bydlí.
Já ovšem musím napsat takové malé pokračování. Ještě do nemocnice jsem dostala „poštu“, kterou mi od Hanky přivezla moje vnučka. Hanka začala dávat často u sebe na blogu verše Zbyňka Šišky, které se mi vždy líbily a tak když teď vyšla jeho knížka veršů ŘETĚZENÍ, bylo jí jasno. Poslala mi tyto verše po mé vnučce, se kterou se sešly. Musím přiznat, že dnes jsem již tuto sbírku veršů přečetla podruhé a nejvíc mne chytla za srdíčko tato báseň :
KROKY
Jsou lásky, které nepoznáme
jsou lásky, které oželíme
ale jen jedna je ta věčná.
Láska mateřská.
Země se držíme svou tíží
na hvězdy dosáhneme
nejdelší krok však uděláme
na cestě k domovu.
Někdy i stokrát odejdeme
a stokrát se i vrátíme,
ale jen jednou
zavřeme své oči navždycky.
No, jistě také uznáte, že je to krása a navíc pravdivá.
To ale není všechno. U této sbírky básní byla přiložena ještě jedna knížka. Ne velká tvarem, ale velikánská obsahem. Jsou to fejetony Bohuslava Matyáše – KÝHO VÍRA! Ano, je to opsané správně, neudělala jsem hrubici! Trefné hned názvem.
Protože mám dnes tak trochu odpočinkový den, tak jsem se pustila do čtení. Ale řeknu na rovinu, že jsem si u ní moc neodpočinula. Trénovala jsem si obličejové i břišní svaly, ještě teď mi bolí bránice od smíchu! Tak takhle nějak jsem si kdysi přála umět psát! Chytré a jak vtipné! Klobouk dolů, pane Matyáš a tobě, Hani, mockrát děkuji a jsem si vědoma toho, že jsem velkým dlužníkem. Knížka ještě nepůjde do knihovny, protože vím, že se k ní budu ještě vracet, abych se znovu srdečně zasmála a pobavila. Doporučuji všem!