Dnes jsme byli s manželem osobně pozváni na STŘÍBRNOU SVATBU. Tedy ne, že by se konal nějaký obřad, jen takový slavnostní posezení s obědem ve vybrané restauraci. A kdopak že to slaví? Můj syn se svou manželkou. Je to neuvěřitelné, ale opravdu to bude zítra 25 let, co se brali.
23. 8. 1986 – to bylo to magické datum
To byl tedy jejich „velký den“. Snacha měla po promoci, zajištěné zaměstnání, tak mohla být svatba.
Tady jsou novomanželé a rodiče. Tady se už usmívám, ale při obřadu jsem byla hezky ubrečená.
No a za rok a půl dne 25. 2. 1988 se jim narodila dcera Lada – naše první vnučka.
Tady je už skoro slečna, jsou jí 2 roky. Jako panenka, že?
A za 6 let po ní – přesně 19. 4. 1994 přišel na svět syn Lukáš. Naše sice třetí vnouče, ale první vnuk.
Lukáškovi jsou 3 roky. Původně jsem je chtěla dát oba ve stejných letech, ale chybička se vloudila, tak to nechám tak. I když ta fotka se profesionálům moc nepovedla. Tedy podle mne. Nevím, jestli fotili zvířátko nebo našeho milého vnoučka.
A tady jsou syn a snacha spolu v posledních letech
Myslím, že to bylo fotografováno na naší stříbrné svatbě.
A tady jejich děti – moje vnoučátka tak, jak letos vypadají
Toto je poslední fotka Laděnky. Zrovna skoncovala s blondýnou, prý nastal čas změny.
Poslední fotka Lukyho a kde jinde než na bowlingu. Foto převzato z bowling webu.
Tak jsem udělala malou fotoreportáž a teď chci popřát našim dětem dále mnoho krásných společných let, ať se mají pořád rádi a mají radost ze svých dětí, protože je dobře vychovali. Všem hodně lásky, štěstí, radosti a samozřejmě zdraví!