Musím. Ano, musím zase psát něco o rodině, tentokrát o mé o čtyři roky mladší sestřičce. Jak jsem ráda, že se máme. Vůbec si myslím, když je někdo jedináček, že je o hodně ošizen. My, sestřičky, máme ještě brášku. O hodně mladšího, ale také za něj jsem vděčná.
Je tedy patrné, že já jsem nejstarší. Poměrně brzy jsem odešla z domova, o tom jsem tady už mockrát psala a odstěhovala ze z okolí Brna až sem na sever Čech. Před 10 lety se z Moravy odstěhoval do Čech i můj bratr a za rok vzal sebou maminku. Sestra ještě ten rok, co se odstěhovala i maminka, ovdověla. Zůstala nám tedy v Brně sama, ale naštěstí má syny a vnoučátka.
Ještě musím dodat, že sestřička je oproti mně zcela fit. Pracovala dlouho přes důchodový věk, protože se bála toho, co bude sama doma celý den dělat. V létě má zahradu, ale v zimě? Jakmile se narodila před 2 roky její nejmladší vnučka, zůstala nadobro doma a já si myslím, že se vůbec nestačí nudit.
Momentálně má u sebe už více jak dva měsíce maminku, která téměř nevidí a ona se snaží, aby bylo mamince dobře, nemusela nic dělat a hlavně taky měla společnost. Tedy téměř denně vaří, mamince zajistí kompletní servis, přitom stačí dělat na zahrádce, na kterou musí dojíždět tramvají, zpracovává také přebytky ze zahrádky, takže se tam věčně zavařuje, nakládá, zkrátka se konzervuje léto na zimu.
V poslední době ji obdivuji ještě víc. Když je vždy u ní maminka, tak se tam dveře netrhnou, všichni babiččini vnuci se s ní chtějí vidět. Sestra má dva syny a čtyři vnoučata, ale v Brně bydlí stále bráškovo dva synové, kteří také babičku rádi uvidí.
Tak se to teď tak sešlo, že v pátek přišel bráškovo syn s rodinou. V neděli měl do Brna cestu bráška, tak se pochopitelně stavili i se švagrovou a ještě jednou známou také. Dnes by měl přijít na návštěvu bráškovo druhý syn se svou přítelkyní, v týdnu se po krátké dovolené přijde podívat sestry syn s manželkou a tím nejmenším „zlatíčkem“, v sobotu přijede na dva dny syn ze Zlína s celou rodinou, mají tři děti.
A sestra? Zvládá, ale už si myslím, že také brzy bude ráda, až bude zase na chvíli v jejím bytečku klídek a tichoučko. Pro všechny se snaží připravit vždy nějaké dobrůtky, k tomu má maminku, zahrádku, domácnost. Já, která musí každou chvíli poposedávat, aby si odpočinula, já ji tedy obdivuji. Jsem moc ráda, že zatím nemá žádné zdravotní problémy a ani tímto nechci nic přivolávat, jen říkám, že jsem ráda, že dokáže mamince v jejích 91 letech zpříjemnit vždy zase kus života.
Bráška se také stará o maminku jak mu síly stačí, ale jsou se švagrovou od rána do večera v práci. Podnikají a to dnes už jinak nejde. Z něčeho musí žít. Také k tomu má na starosti celý dům a zahradu.
Na jednu stranu já, protože jsem nejstarší, se dá říct, že si užiji rodičů nejvíc, ale u mne je to v podstatě obráceně. Ve svých 21 letech jsem se odstěhovala do pryč a teď už jsem na tom s tím mým pohybovým ústrojím tak zle, že bych se o maminku v životě nedokázala tak postarat, jako moje sestra. Stačí mi manžel a velký byt. I s těmi okny mi pomáhaly děti. Já si tedy nestěžuji, ale vůči mamince mám někdy špatné svědomí a výčitky. Kdyby to bylo jen na mně….. určitě ji mám co vracet. Všechny vás mám ráda a Tobě, sestřičko, velké díky!