Přesně tak si dnes připadám. Včera jsem byla u zubaře. A proč až dnes na mne dolehla tato „návštěva“ jednoho z nejoblíbenějších?
Byla jsem si nechat vytrhnout zub. Tedy stoličku, abych byla přesná, ale co, úplně nejpřesněji je to jen půlka stoličky. Ta jedna se mi ulomila cca před 3 lety a moje „stará“ zubařka zastávala zásadu, že každý zub (i půlka) se počítá, tak mi zabetonovala to, co mi tam zbylo a vydrželo to doteď.
Už asi před měsícem jsem něco z plomby vyplivla, něco asi spolkla a díra mi moc vadila, ještě, že jsem byla předvídavá a nechala si návštěvu u mé novější zubařky na pozdější dobu.
Ta byla právě včera. Ne, že bych se bála trhání zubů, vždyť to nic není, injekce už taky nebolí, ale… a to je právě ten problém.
Loni před Vánocemi, když mi „odešel“ jeden dole jeden řezák, tak do mne paní zubařka „hučela“ tak dlouho, že mi vytrhne i ty zbývající tři, protože s tou mou paradontózou dlouho nevydrží a nemohla by mi hned dělat novou částečnou náhradu, až jsem svolila. Později jsem toho litovala, co mám vlasů na hlavně, ale bylo pozdě.
Provizorní částečnou náhradu na ty čtyři zuby jsem sice dostala ihned po vytržení, ale také po zaplacení 1800 Kč, ale to jsem ještě netušila, jaký to bude zmetek.
Teď tedy odešla stolička, na které náhrada držela na jedné straně, tak je třeba s tím něco udělat, to jsem si řekla já. Požádala jsem tedy o novou teď už ne provizorní, ale řádnou částečnou náhradu dole i nahoře, za což si mám opět našetřit, no zkrátka musím zaplatit min. 1500 Kč. Paráda.
Vím, že se musí dásně napřed „usadit“, než mi vezmou otisky, jsem tedy pozvaná až na 29. 9., paní doktorka má také mezitím dovolenou.
Tu moji „drahou“ provizorní dolní náhradu my z jedné strany ubrousila, drátky byly zbytečné a taky ji zkrátila, abych „nedělala ostudu. Odešla jsem celkem v pohodě, protože jsem měla ještě celou „hubu nakřivo“ a bez citu, ale dnes. Co dnes, ale do té doby, než budu mít „nové“ ty čtyři zuby dole, tak musím vegetovat bez nich.
Byla jsem dnes na RHB, ale jen jsem přišla domů, zuby letěly. Neskutečně mě to dře, jíst s tím vůbec nejde, ach já mrzáček! A to takhle budu muset vydržet nejméně měsíc, než budou zuby nové a doufám, že lepší! Ven zuby nasadit, trpět a doma, šup s nimi do skleničky! Achich, achich, a to dnes přijde dcera s vnoučaty, jak já se budu stydět!
Ale co, jsem už babka v letech, jsem! Tak co bych se styděla? Jo, ono se to říká, ale skutek utek! Já vím, vydržat!