Chtěla bych napsat o tom, jak my stárneme a vnoučata nám pomalu ale jistě dospívají. Vlastně vnučky jsou už dospělé, tedy aspoň podle věku, jsou plnoleté.
Vnuci zatím ne. Ten sedmnáctiletý je už ale zamilovaný a věčně někde randí a ten čtrnáctiletý už se dokáže sám o sebe postarat i v takových případech, kdy to jeho maminka nepředpokládala.
Je pravda, že to nechápu ani já, proč si s ním tak dobře rozumí dvacetiletá studentka a její třicetiletý přítel, kteří sice bydli v Praze, ale navštívili ho už i u něj doma, tedy v Mostě. Asi je to ta jeho záliba v programování.
Už jsem tady psala, že Tom absolvuje soustředění a různé školení či kurzy nebo jak to mám nazvat, které pořádá mat-fyz. v programování. Už tam má spoustu přátel a byl s nimi několikrát, naposledy o prázdninách. Toto se pořádá na různých místech po naší republice, kam se ovšem musí dopravit každý sám. Většinou, když to bývá daleko, jezdí všichni z Prahy vlakem nebo autobusem. Naposledy, když se vraceli zpět do Prahy, tak se Tomovi nabídli jeho starší kamarádi, že na něj počkají, stráví spolu nějaký čas a pak ho odvezou nebo odvedou tam, odkud měl odvoz autem. Tedy jeho strejda, teta, Luky a maminka na něj čekali na bowlingovém turnaji, kde hrál jeho bratranec Lukáš a to ve Zličíně. Kamarádka ho dovedla až tam, pokecala a jela.
V neděli zase odjel na další soustředění. Pozvali ho sami pořadatelé, byl psaný jako náhradník a vyšlo to, ale je to až ve Žďáru a v Praze byl zase sraz. Maminka, která se právem za něj cítí pořád odpovědná, ho chtěla doprovodit do Prahy, ale nic takového se nekonalo. Doprovod byl pouze k autobusu v místě bydliště, do Prahy dojel sám, to je jasné a tam na něj měli už zase čekat jeho starší přátelé, kteří ho doprovodili na místo srazu, ale ještě napřed vzali sebou „k nim“.
Vidíte, poradil si sám, maminku k tomu už nepotřeboval. Musel sice podávat hlášení, ale zvládl všechno za pomocí kamarádů a přátel na jedničku.
Dnes zase poslal zprávu, že je tam vše OK a že zpátky by to šlo podobně zorganizovat, že by maminka nemusela zase do Prahy na bowlingový turnaj s rodinou svého bratra, protože ho zase kamarádi doprovodí na autobus.
Tak jen koukám, že i ten můj nejmladší, kterého jsem si vlastně nejvíc užívala, protože jsem šla v té době do důchodu, tak už i ten bude skoro dospělý. Výškou už určitě je a to ostatní už k tomu směřuje.
No a zato se asi my budeme brzy vracet zase do dětských let. Občas to s námi tak vypadá. 