Nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o jeden smutný příběh.
Byli jedni manželé, říkejme jim Novákovi a ti měli syna. Jediného. V manželství jim to ale moc neklapalo, tak se po letech rozvedli. To však byl jejich syn v té době už po druhé ženatý a měl také syna, kterému tenkrát bylo už 6 let.
Tomu synovi Nováků, který se jmenoval Jirka, bohužel nevydrželo ani to druhé manželství. Vinu, jak to tak bývá nesli určitě oba, ale on si to pokazil tím, že pil a to tak, že hodně.
Tak se tedy zase rozvedl, vzal si věci do tašky a přišel k mámě. Prý do doby, než si něco najde. V krátké době si našel partnerku, pili spolu, brzy to nedopadlo, chvíli byl u mámy, chvíli u ní a rozešli se.
Tak to párkrát zopakoval, než zakotvil. Nastěhoval se k jedné rozvedené paní. Musím však ještě říct, že kvůli pití ho krátce po sametové revoluci vyhodili z práce, jeho partnerka ještě chvíli pracovala. Ovšem až do doby, než se při cestě domů z hospody zranila tak, že jí zůstaly trvalé následky, odchod z práce a částečný invalidní důchod.
Jirka u ní bydlel „jen tak“. Bral sociální dávky, protože opravdu žádný majetek neměl. Ze začátku si občas něco přivydělal načerno, ale dlouho mu to nevydrželo. Bydleli spolu v bytě 1 : 3, který si koupil bývalý manžel partnerky a tak jim ze soucitu účtoval opravdu jen minimální nájem.
Trvalo to dost let na to, aby s tím oba něco udělali. Bohužel, jim asi stačilo to, co dostávali, měli na pivo, cigarety i na pejska, ale práce – ta jim nevoněla.
Tak došlo na nejhorší. Byt byl znovu prodán a oni se museli vystěhovat. Nevím, co si mysleli, kam půjdou, ale nic si nesháněli. Jirkova partnerka se nakonec odstěhovala dost daleko do domku ke svému synovi, který byl čerstvě rozvedený a asi potřeboval lacinou hospodyni. Jirka neměl kam jít, tak zase ukecal mámu, že než si něco sežene (už zase), bude bydlet u ní.
Na jídlo ani bydlení nepřispíval, tak mu vlastně celá sociální dávka zbývala na alkohol, měl hodně rád pivo a cigarety. Občas se však opil tak, že byl na svou vlastní mámu sprostý, nadával jí a vyhrožoval tak, že se ho bála.
Až jednou – už jí došla trpělivost a zavolala policajty, když se jí opilý s nadávkami dobýval do bytu.
Jirka skončil tedy na ulici. Ale doslova. Po týdnu spaní venku ho odvezli do nemocnice, kde pobyl asi týden a pak šel zase s prosíkem k mámě i k tátovi. Nikdo ho nechtěl, nikdo mu nevěřil. Já se jim nedivím.
Poslechl tedy aspoň v tom, že šel na sociálku říct, že nemá kde bydlet a dostal ubytovnu. Určitou dobu měl bydlení téměř zdarma, ale když už měl začít něco platit, tak prý neměl. Ale na cigarety a pití mu zbylo vždycky. Začal na ulici žebrat, rodiče se za něj styděli.
Zase začal dorážet na mámu, když mu nechtěla dát peníze na cigarety, tak ji sprostě, ale hodně sprostě nadával a říkal, že je přece jeho máma! To je tedy argument! Kde je psáno, že rodiče musí děti živit do důchodu? Jemu do toho moc nezbývá, přitom stále nepracuje, máma ho občas pozvala aspoň na oběd a vyprala mu prádlo, ale stále je to málo.
Táta by mu taky mohl pomoci, ale to by se napřed musel jinak chovat. Už v době, kdy žil se svou partnerkou, tak přišel k tátovi jen když mu došly peníze. Aby se občas zastavil jen tak, nebo mu přinesl aspoň jablko nebo maličkost k narozeninám, to ne. Jen brát, brát a brát.
Momentálně mu znovu hrozí vyhazov z ubytovny, protože prý nemá na zaplacení. Jak myslíte, že to dopadne? Máma se ho už bojí a říká, že ho nechce. Jen ji ubližuje a sprostě nadává.
Někteří lidé, kteří znají třeba celou tuto rodinu, ale neznají podrobnosti, by si mohli myslet, co to má ten chudák za rodiče, oni si žijí celkem dobře a on chudáček vybírá popelnice a žebrá. Ale vy byste takovému POVEDENÉMU dítku pomohli? Oni mají prý teď jen plnou hlavu toho, tak to s ním dopadne a hlavně, kdy a kde se to všechno zvrtlo. Oni alkoholici nebyli a nejsou. A pracovali celý život.
CO VY NA TO?