Člověk je tvor převážně společenský. A je-li k tomu ještě extrovert, tak bez společnosti opravdu těžko přežívá.
Já osobně mám lidi ráda. Nemám ráda hádky, neumím se dlouho hněvat. Proto mně taky nedělá problém se s někým seznámit nebo dát do řeči. Budu se zase opakovat, ale nejlepší společnost pro mne byla, je a zůstane navždy moje rodina. Bez této společnosti bych se jen těžko obešla.
Proto se nedivím osamělým lidem, když je přestane bavit svět, jsou-li většinu dne samy. Především na vesnicích, kde „lišky dávají dobrou noc“, nebo tam, kde jsou sice mezi lidmi, ale vlastně sami.
Vlastně bych se také mohla někoho zeptat, jestli je třeba s mou společností spokojený nebo je raději sám nebo jinde?
Vím, že moje maminka, která už je dlouho vdova, má opravdu dost roků, je v poslední době nešťastná z toho, že je celý den doma sama. Je jí smutno. A já se jí nedivím, protože takového člověka pak napadají různé myšlenky, že?
No a naše společnosti, myslím jako všech lidí v našem státě, to je také taková zajímavost. Lidé jsou na sebe navzájem dost zlí, ubližují si, nadávají, kradou a co horšího, vraždí. Nejhorší vidím to, že dokáže vnuk zabít svoji maminku nebo babičku, nebo matka své děti, čehož jsme byli v nedávné době svědkem.
V této naší společnosti se na všechno převážně jen nadává, nic se nám nelíbí, ale na druhou stranu, když jde takříkajíc do tuhého, jsme stmelení a dokážeme mnohem víc.
A co by bylo ideální? Aby společnost všech lidí v našem malém státečku dokázala spolu žít, ne jen stále někoho využívat, nadávat atd. Myslíte, že by to šlo? Já vím, je to jen iluze, přání, ale bylo by to krásné! Takovou společnost, tu by měl rád opravdu každý!