Bohužel, je to pravda. Asi před týdnem, tedy s předstihem, jsme měli na vchodových dveřích napsáno, že nám dne 26.10.2011 od 7,00 do 17,00 hod. nepoteče voda za účelem nějaké opravy.
Původně jsme si mysleli, že někam prchneme, ale to jaksi nevyšlo, no počasí se taky nevyvedlo, takže jsme o nic nepřišli. Nezbylo mi tedy nic jiného, než se nějak na tento den vybavit a přizpůsobit se tomuto faktu.
Již včera večer jsem vyndala dva největší hrnce a natočila do nich vodu na nádobí. Na pití dala do lahví, na kávu a čaj do konvic. Ještě jsem samozřejmě musela napustit dost vody do vany, abychom ji mohli používat na splachování záchodu.
Na vaření jsem si připravila jídlo, na které mi na uvaření stačil jeden kastrol, abych nenadělala také moc nádobí. Buřtguláš byla dobrá volba, vše bylo OK. To splachování a mytí si rukou mi sice trochu vadilo, ale jde přece jen o jeden den, ne? Navíc zde i jednou, asi tak kolem poledne projela cisterna s pitnou vodou, která měla i hlásič. Jak jsem si všimla, nikdo jí nevyužil, asi si všichni „nasyslili“ včas doma.
Když už jsme měli tyhle podmínky, tak jsem si také zavzpomínala na léta padesátá až šedesátá minulého století, když jsme s rodiči bydleli v činžovním domě, který měl přízemí a 2 patra, na každém patře byly 4 byty na dlouhatánské chodbě. Na konci té chodby byly vždy dva záchody a jeden vodovod v předsíňce před nimi.
Tam jsme dřív chodili všichni nejen na WC, ale i pro vodu, ale také nosili vylít tu odpadovou. A to jsme měli ještě něco lepšího, tatínek udělal v kuchyni takovou malou vychytávku, že vymezil „koutek“ v rohu, který byl schovaný za závěsem a tam bylo umyvadlo. Ano, umyvadlo bez vody. Odpad u něj byl, ale odtok do kbelíku. Museli jsme si dávat sakra pozor, aby ten kbelík nepřetekl. Pamatuji si, že se mi to také párkrát povedlo. Takže v noci na záchod? Jedině na chodbu, v zimě studenou a tam na WC, od kterého jsme měli klíč. Když jsme se večer umývali (koupání bylo 1 x týdně, jak je již všeobecně známo), tak jsme si museli donést do kbelíku studenou vodu, dát ji ohřát na kamna nebo na vařič, nalít do umyvadla, v této stojaté vodě se umýt a vodu vypustit zase do jiného kbelíku. Když to teď tak popisuji, tak si říkám, jak jen jsme tohle mohli vydržet! Ale museli, v té době to bylo běžné.
Vím, že si to dnešní mládež již nedovede vůbec představit a já se jim ani nedivím. Už jsem také zapomněla. Ta vzpomínka přišla až dnes, kdy jsme také museli podobně hospodařit s vodou.
Ale díkybohu už je to za námi. Nejen ta doba minulá, ale už i dnešek. Zrovna jsem zjistila, že voda už zase teče, akorát je zatím jenom studená, ale to už se brzy určitě zlepší.