aneb – jak se slavilo.
Před chvílí jsem se vrátila z té naší velké oslavy. Sešlo se nás tam tentokrát opravdu dost, přijela nás 4 auta, oslava se konala v bowlingové hale, kde jsou naši mladí notoricky známí, protože zde hrají, měli jsme tam celou místnost vyhraženou jen pro nás, když jsem to spočítala, bylo nás tam celkem 15. To jde, ne?
Nikdo se neměl k tomu, aby šel přát jako první, tak to zbylo na mně. Ani jsem nevěděla, že mne někdo fotil. No je to jasný, měla jsem zrovna „projev“.
A aby to bylo, jak to má být, hned za mnou šel můj manžel.
A teprve za námi šla přát Milče její maminka.
Další gratulant byl její mladší bratr Martin a za ním už je seřazená celá jeho rodina.
Jeho starší syn Michal
mladší syn Adam,
tchyně jejího bratra
a Miládky švagrová, tedy žena jejího bratra Hanička. Ti všichni přijeli až z jižních Čech.
Moje dcera Zdeňka, tedy také její švagrová
a její děti Terezka
a Tom.
Nakonec šli ti nejbližší :
Když jí přáli Laděnka a Luky, tak je vidět, že poprvé ukáply slzičky. Celou dobu se držela statečně.
A ta nejsladší pusinka od manžela nakonec.
Pak jsem vyfotila ty dobrůtky, které jsme tam měli připravené, ne, nesnědlo se to všechno, i když nás na to bylo dost.
zákusky,
mísy a pití, to bylo na stole, to jsem nefotila.
Pak se u stolu bavili všichni se všemi, s dětmi jsme se zasmáli a vyhráli, bylo to super.
a z druhé strany
u stolu později
a
a nakonec šli kluci na bowling
Tak to je moje největší fotoreportáž, kterou jsem dosud dělala. Těm, kteří vydrželi koukat až do konce, gratuluji! Bylo nám všem moc hezky, určitě mluvím za všechny! Za půl roku zase nashle, to bude mít narozky můj syn.