Dnes je venku opravdu tak, že by psa nevyhnal. Zíma jen zastrašila a je zase pryč. Venku prší, vlastně přímo leje, celý den tma a tak je člověk nějaký takový línější, ne?
Začala jsem si tedy „čistit“ počítač, mazat emaily, některé jsem si znovu pročetla nebo prohlédla a když jsem si pročítala znovu tento od pana Petra Šafránka, tak mi to nedalo, abych se nepodělila o některé z jeho básní. Krásné jsou všechny, ale vybrala jsem ty, které mne nejvíce oslovily. Třeba se vám budou také líbit.
Petr Šafránek
Jen tak vyprávím
Motto:
Kdo ještě se skloní na návsi k šípkové růži, přivoní a poděkuje jí za vůni?
Jen tak vyprávím
Motto:
Kdo ještě se skloní na návsi k šípkové růži, přivoní a poděkuje jí za vůni?
Záhada
Co je na lásce záhadné
když vášeň časem ochladne?
zůstanem já a ty – jeden jsme
a noci nejsou bezesné
Rodný dům
Můj rodný dům ještě stojí
teď mi však připadá cizí
jak dětství z duše mizí
a stáří se ještě bojím
vždy ale v duši zacinká
překrásné slovo maminka
dětství s sebou odnesla si
kde je její duše asi?
můj rodný dům ještě dýchá
pro vzpomínku
ještě zbývá minuta ticha
za maminku
za dětství štěstí a za krásu
děkuji s láskou do časů
Cesta bez návratu
Až vás opustím
zelené hladiny
můj život skončí se
nebudu nevinný
před bránu předstoupím
zaklepu na ni
vstoupit mi dovolte
je moje přání
dobrými skutky jen
se brána odmyká
snad mi tam pomůže
pokora veliká
co lásky rozdal jsem
snad viny převáží
a já se zastavím
v nebeském nádraží
výhybky života
mě až tam přivezly
a teď snad dostanu
to svoje souhvězdí
Krásné verše, že? Určitě také výběr těchto veršů je poplatný tomuto počasí. Ale až bude zase jaro, určitě bude i lepší nálada.
Přeji všem krásné dny!