Řekla jsem si, že by nebylo špatné sem zase jednou vložit občasník. Tedy takovou mou týdenní inventuru. Zde tedy je:
Neděle 19.2.
Přijela zase dcera s dětmi na oběd. Jsem vždy ráda, když jim chutná a to bývá vždycky. Zase jsem uvařila na přání, po obědě manžel myje nádobí – ne že by nikdo nechtěl, ale to je jeho parketa a basta, dcera a vnučka utírají a uklízí a já mám už volno. Pak chvíli jen tak posedíme, pokecáme a manžel jde udělat kávu a já jim k tomu přinesu domácí pečivo. Ještě se všichni potěšíme a zasmějeme s jejich Pegginkou a brzy je čas na odjezd. Vnuk – ten nejmladší – je popohání, má prý rande. Ale byl to hezký den.
Takové návštěvy s obědem jsem už kdysi dávno nazvala „výjezdovkou“. Nevím, čím mne to inspirovalo, ale ujalo se to.
Tento den se vyznačoval ještě tím, že měla maminka velké zdravotní problémy, ale to jsem popisovala v samostatném článku o telepatii.
Pondělí 20.2.
Čekala jsem netrpělivě, jak dopadne maminka u lékaře, kde měla kontrolu. Mohu říci, že nepřekvapil. Nic moc jako obvykle, doufám, že bude líp.
Úterý 21.2.
Opět chvilka potěšení. Ozval se syn, že se zase zastaví na chvilku na kávu. Řešili jsme jak to bude, zúčastním-li se 1.3. promoce v Olomouci. Samozřejmě dle zdravotního stavu. Původně jsem byla rozhodnutá, že to nezvládnu, ale postupně jsem změkla a když to dobře dopadne, podám po návratu hlášení, doufám, že i obrazem.
A ještě jedna docela dobrá zpráva! Manžel dostal zase přeplatek z VZP za léky! Tady je vidět, že platí dost, když přetáhl limit. Takové překvapení vždy potěší.
Středa 22.2.
Jak jsme si tak se synem a snachou včera povídali, tak přišla řeč i na úspěšné tlumení bolesti páteře pomocí konopné masti, kterou používá několik kolegyň snachy. Neváhali jsme tedy a peníze, které jsme inkasovali z pojišťovny, jsme ihned investovali do této masti. No, nechci to zakřiknout, zatím pomáhá, zatím, uvidíme jak dlouho.
Čtvrtek 23.2.
Dcera v neděli dovezla zase práci. Vnukovi se postavila do cesty nějaká velká ošklivá větev a roztrhla mu bundu. No, udělal si tam sedmu 10 x 15 cm, měřila jsem to, abych věděla, jak velký „flek“ mám event. koupit. Na stroji se to nedalo, jen v ruce, ale co by babička pro vnoučka neudělala, že? Mnozí mi rozumí.
Pátek 24.2.
Už jsem tady měla asi 14 dní jednu zakázku od sousedky. Když jsem na tom byla tak špatně, nezvládla bych tuto opravu, ale už jsem se do toho pustila. Záclony chtěla zkrátit, byly pořádně široké a pak ještě naskládat do záhybů a zašít, aby to nemusela řasit na okně. No, já sama to nemám, ale řekla jsem, že to zkusím. Zkoušela jsem si to propočítat, trošku to šlo, ale nakonec jsem si s tím stejně vyhrála.
Sousedka byla spokojená a handrkovaly jsme se o peníze. Ona si je nechtěla vzít zpátky, já je nechtěla, ale nakonec vyhrála. Hodila mi je a zavřela. A bylo to. Copak o to, práce to nebyla na chvíli a ona říká, že jinde by zaplatila víc, ale mně to bylo blbý.
Sobota 25.2.
Dnes má narozeniny moje vnučka, myslím na ni celý den, popřála jsem jí na blogu i osobně, ale jen telefonicky, protože je v Olomouci. Tak dáreček později.
Sousedka měla taky narozeniny, také jsem jí popřála a dala maličkost, a ona mi slíbila, že se podívá po nějaké vhodné halence na tu promoci.
Já se přiznám, že už je to hodně let, co jsme se byli někde „vyvenčit“, na plesy ani do divadla už nechodíme, tak opravdu nic slavnostnějšího nemám. Sousedka ano.
Nakonec mám od ní dvě varianty, tak uvidím, jestli vůbec nějaká bude třeba.
Zdroj obrázků: internet