Moje maminka se narodila 23. května 1920. Ano, je to tak Dnes naše milovaná maminka, babička a prababička slaví dnes STO LET.
Maminka ještě jako svobodná
Narodila se jako nejmladší v pořadí osmé dítě. Dvě jako maličké zemřely, tak jich zůstalo doma šest. Její maminka byla samozřejmě doma, kdo by se v těch letech staral o šest dětí, že? Jejich táta byl prý výborný řemeslník, ale dost často se napil. Jen proto, že byl tak šikovný pracant, tak ho pan majitel nevyhodil. Ovšem většinou, když se brala výplata, tak s ní téměř vždy odešel rovnou do hospody. Nedovedu si vůbec představit, jak to ta babička dělala. Maminka často vzpomínala, že při tom všem si ještě při práci často zpívala. K jídlu toho moc neměli a tak prý babička prala pro „pány“. Samozřejmě v ruce, bez všech dnešních vymožeností, já si ještě pamatuji na necky, ve kterých jsme se jako děti koupaly. Babička prý chodila pro potraviny do krámu zadem a vždy něco vyprosila na dluh. No, byl to strašný život.
Všechny děti babička vychovala, ale jeden strýc zemřel už jako dospělý, byl ženatý a měl už dvě děti. Jel na kole a srazil ho náklaďák.
Jedna teta, která mi byla za kmotru, zemřela ve svých 33 letech při druhém porodu. Strašné! Strýc se ale o děti postaral, pocházel z Rakouska, kam se potom přestěhovali.
Zůstaly čtyři děti, jeden kluk a tři děvčata. Strýc Eda zemřel, taky dost brzy, ale měl čtyři děti. Se dvěma z nich si ještě teď dopisuji přes FB a dva už to mají taky za sebou.
Maminka se vdávala ve dvaceti letech, vyučená je jako švadlena, tatínek se vyučil fotografem a až do padesátých let se tím živil, než ho zlikvidovali.
Maminka s tatínkem slaví svatbu
Já jsem se mamince narodila jako první, už jsem byla u maminky v bříšku na jejich svatbě- Za čtyři roky za mnou se narodila moje sestra a za dalších deset let se narodil ještě bráška.
Já jsem si babičky moc neužila, zemřela ve svých 60 letech a měla mne moc ráda a já ji taky. Pamatuji se, že jsme za ní šly s maminkou do nemocnice a už jsme ji neviděly. Plakala jsem už v tramvaji.
Maminka potom dlouho nemohla chodit do práce, protože měla astma a ošklivé. Nějaké vzpomínky mám pořád a maminku, jak nemůže dýchat vidím na posteli a vím, že ji přijela na pomoc i její sestra až z Ostravy.
Já jsem se vdávala taky ve svých dvaceti letech a maminku jsem udělala babičkou v jejích 42 letech. To se dnes mnohdy začíná rodit.
Tady jsou spolu rodiče u nás v Litvínově
A tady je maminka s tatínkem, když slavila maminka 60 let. Tatínek pak za 2 roky zemřel.
Tatínek zemřel ve svých nedožitých 66 letech. To už jsem bydlela tady v Litvínově. Nikdy nezapomenu.
Maminka pak byla sama a vždy na prázdniny k ní jezdily moje děti a pak i ostatní čtyři vnoučátka, každý z dětí jsme měli po dvou dětech. Maminka pak nastoupila do práce, až šel bráška do školky a pracovala jako dělnice na směny u „kruhu“ v tehdejším Svitu v Hrušovanech u Brna, kdy jsme bydleli.
V roce 2001 si našel bratr dost daleko od domova dům, zrekonstruoval ho tak, že si tam roce 2002 vzal maminku. Tak se maminka nakonec v 82 letech stěhovala na druhý konec republiky na Plzeňsko. Ale nakonec si zvykla, ale pak přicházely nemoci, bratr je podstatně mladší, chodil i se švagrovou do práce, podnikali, tak když už maminka skoro oslepla a nestačila na svou malou domácnost, tak se sestra nabídla, že si ji odstěhuje k sobě do Brna, je už dlouho vdova. Já jsem už bohužel mimo s těmi svými zdravotními problémy už sama potřebuji často pomoc.
Já s maminkou v Hodyni, kde bydlela u brata v domě
Ještě chci sdělit, že maminka už v posledních letech často padala. Vždy ale dopadla tak šikovně, že měla jen modřiny, nikdy nic vážnějšího. Až u sestry, když už nejen téměř neviděla, ale i špatně chodila, tak upadla a zlomila si krček. To už jsme se sestrou myslely na to nejhorší, ale ona je“držák“, po operaci to bylo celkem dobrý, ale dostala tam dvakrát zánět tlustého střeva a jednou i močových cest, brala antibiotika, tak moc nemohla chodit, no a to byl konec s chozením. Pak se zase vrátila, ale asi před měsícem začala mluvit z cesty a když už to nešlo, sestra už jí pomoci nemohla, tak ji odvezla rychlá do nemocnice. Ano, ležela na psychiatrii a teď v úterý ji konečně pustili dom. A co myslíte? Maminka je už zase „ta naše zlatá maminka“, jako byla před tím. Bere sice prášky, ale je v pohodě.
Tady ta fotka je stará, to bylo mamince 90 let. Maminka a my tři její děti.
Tak ta naše maminečka slaví už své 100. narozeniny.
Maminko naše milovaná, přejeme Ti všichni ještě hodně roků v pohodě mezi námi. Vydrž!
PS : Mamince přála i ministryně Maláčková, poslala ji gratulaci s vlastním podpisem. Udělala mamince radost.