Musím moc poděkovat Vendy, která byla tak hodná a vzpomněla si na mne, když byla ještě v době, kdy bylo krásné počasí, na výletě na kole v místě pobytu v dobách mého mládí v Hrušovanech u Brna. Ono to z Rajhradu není tak daleko, i když já jsem nikdy nebyla zdatný jezdec na kole, tak moc děkuji. Vendy mi totiž nafotila fůru fotek z tohoto malého městečka, kde jdem žila, chodila do školy a moji rodiče tam žili, tatínek celý život.
Tak jsem si ty fotečky se slzou v oku prohlédla, zavzpomínala a vybrala z nich aspoň nějaké, na které jsem opravdu nikdy nezapomněla. Bude-li vás to zajímat, tak se koukejte se mnou.
To je fotka rybníka, kam jsem se chodila koupat i s mými dětmi, když jsme jezdili k rodičům.
To je most, nahoře vede železnice. Tam jsme se něco nachodili…
Bohužel, všude je to počmárané, toto nevyjímaje.
Vodník u rybníka dřív nebýval, tak ať hezky hlídá.
Krásný pohled do koruny stromu. Moc pěkná fotka.
A už jsme ve středu obce. Tento křížek je mi důvěrně známý.
Tady je obecní úřad, tam předsedoval i tatínkův kamarád.
A tady je základní škola. Tamější učitele vidím stále před sebou. Dříve, když existovalo SRPŠ, tak tam můj tatínek dělal předsedu.
Ano, tady je důležitá pamětní deska. Ta tam ovšem dřív nebyla, to by ani nešlo.
Ten dům už určitě hodně pamatuje, ale je dobře udržovaný, že?
Ano, pamatuji si i to, že tam vždycky byli hasiči.
Moderní zdravotní středisko. To tam za mého mládí nestálo, ale pamatuji si ho, když jsem jezdila potom za maminkou.
Na jednom konci obce byly fabriky, koukám, že to tam mají krásně upravené. Asi mají dobré vedení obce.
A nádraží, to se krásně upravilo, je to taky důležitý železniční bod. Z Brna zde vede železnice přes Bratislavu až do Vídně.
No, památná restaurace. Tam jsem sice mockrát nebyla, ale zato můj o hodně let mladší bratr tam občas šel jako doprovod s mou dcerou. Chodili prý do šantánu.
Bohužel jak je vidět, i tady jsou některé stavby spíš ostudou, jako i jinde, třeba tady u nás.
Tady přiznávám, že tuto hospůdku si nepamatuji, no nakonec je to víc jak padesát let, co jsem odtud odešla „do světa“.
Už jsou tam taky a hodně dlouho. Ano, myslím paneláky, ale není jich tam moc. I ty si pamatuji, když jsem jezdívala k našim.
Tady ten plot stojí už hodně dlouho. Je to plot od fabriky, kde se šily boty. Ano, byla tady pobočka Svitu a pracovala jsem tam před tím, než jsem se vdala jako sekretářka ředitele, pracoval tam i tatínek a maminka. Také si pamatuji, jak chodívala maminka k plotu v den výplaty, protože jsme na tom nebyli moc dobře, tatínek jí tam házel přes plot peníze. I takový byl život, ale my si nestěžovali, byli jsme skromní.
Toto je taky jeden konec obce. Tam byla pole a i tatínek tam jedno zdědil po dědečkovi. Bylo to 20 arů a dlouho tam ještě hospodařila maminka a co se tam nachodila i její vnoučátka, vždy tam bylo něco dobrého na zub. Tatínek tam měl i hodně stromů.
A tady je konec obce. Došli jsme až sem, vlastně Vendy a já jsem moc ráda, že si na mne vzpomněla. To se cení. Ještě jednou moc děkuji.
Všechny zdraví s pláčem na krajíčku vzpomínající Ježurka