Vypadalo to, že to bude den jako každý jiný – tedy normální. Ráno sem se vydala i s manželem jako doprovodem na kontrolu na internu. K našemu velkému úžasu jsme přišli do čekárny, kde nikdo nebyl. To fakt nebývá pravidlem, takže jsem přišla na řadu brzy a nic zlého jsem se nedozvěděla. Taky jsem se bála vlézt na váhu, protože jsem se už rok nevážila. Ale jo, dobrý, myslela jsem že to bude horší.
Na odpoledne jsem byla zase domluvená s bývalou kolegyní, byli jsme na kafíčku spolu asi před měsícem, ale nestihli jsme všechno probrat, tak jsme si řekly, že se ještě do Vánoc sejdeme. Tak jsme se vydaly po obědě do „naší“ cukrárny a daly jsme si kafíčko a kolegyní milovaný zákusek – roládu bezé. Najednou jsme koukaly, že už povídáme skoro dvě hodiny, tak jsme se vydaly domů. Tedy kolegyně mne vždy doprovodí na autobus a počká se mnou. Ona bydlí kousek od zastávky MHD. Potud vše OK.
Když jsem připravila večeři, večeříme poměrně brzy, tak jsme si to přenesli s manželem do obýváku. Já se pak ještě vrátila pro čaj, ten si vaříme denně po večeři. No a teď to přišlo! Bác a letěla jsem na zem i s čajem. Všechen jsem ho vylila na koberec a to, co mně proběhlo hlavou za ten moment, než jsem dopadla, to by byl román. No, dopadla jsem na kolena, hlavně na to levé a zůstala ležet, protože nikdy po pádu nevstanu hned. Pak mne manžel nemohl zvednout, protože jsem mu nemohla pomoci, tak jsem se po zadku došourala k zárubním dveří a s manželovou významnou pomocí jsme to dali. Pak jsem ještě zvládla dobalit dárky, co jsem včera nestihla. Chtěla jsem hlavně vědět, jestli to dám. Bolelo mě hlavně to koleno, jinak to šlo. Ale nedokázala jsem ho ohnout. Manžel mi musel obout ponožky, protože jsem to koleno nedokázala ještě ohnout.
Pak manžel přišel na dobrý nápad, že to mám ledovat. Tak jsme dali na mrazák gel, který máme k tomu účelu a už jsem ho dvakrát dala znovu do mrazáku, teď to dám ještě jednou. Myslím, že je to lepší, ale manžel mi říká, abych počítala s tím, že to bude ráno horší. Tak uvidíme, jestli půjdeme spolu nakoupit, nebo půjde manžel sám.
No, nějak to dopadne a já jsem ráda, že jsem měla zase u sebe anděla strážného, že jsem si „jen“ natloukla koleno a nic si naštěstí nezlomila. To jsou ty moje problémy s chozením, které mám od páteře. Teď chodím zase velice opatrně, ale to jsem si myslela i před tím dnešním pádem, ostatně jako vždy. No nic. Žiju, sice šmajdám, ale chodím, tak snad to zase brzy přejde.
Všem přeji krásný večer. Vaše Ježurka