Cítím zase potřebu napsat něco, jak to vypadá u nás doma. Jasný, jsem stále sama, manželovi se stav žlučníku zhoršil a není nikde doktor, který by mu pomohl. V pátek jsme za ním se synem byli, tak jsem se šla zeptat ošetřujícví lékařky, jak to s ním vypadá. Bolesti byly dost silné a neustupovaly. Doktorka mi řekla, že se pokusí mu kameny vyndat gastroskopicky, moc doktorů to neumí, ale v Mostě prý takového mají, ale bohužel tam v pátek nebyl. Zkoušeli prý volat i do Ústí a do Prahy, a žádný lékař specializovaný na tuto akci se nekoná. Musí prý počkat až do úterka, až bude po volnu. Tak manžela zatím umístili na JIPku, kde bude mít stálou péči. Dostává kapačky a má tam péči, kterou potřebuje. Stále má ale bolesti, i když se doktoři snaží mu to tlumit. Dnes jsem na tu JIPku volala, mluvila jsem s doktorem a zatím to musíme do úterka vydržet. Pak prý už budou konat, tak snad…
Manželovi často denně volám a většinou spí. Asi má nějaké utišující prostředky, tak ho to uspává a to je dobře. Ale mně je tady samotné smutno a dlouhá chvíle. Moc toho dělat nemohu a některé práce mám od mé rodiny doslova zakázány, abych neupadla, protože mi to moc nejde a často se motám. Stále si v duchu opakuji, abych dávala pozor.
A tak se snažím aspoň nějak zaměstnat. Určitě dopoledne vařím. Nejsem líná si uvařit nač mám chuť.
Včera jsem si uvařila i polévku a guláš.
To je kuřecí vývar
To je guláš a byl dobrý
Taky jsem si upekla koláč ke kávě a ke snídani. Kousek chleba jsem si koupila už ve čtvrtek, ale nevím, jestli bude ještě zítra jedlý.
Dnes jsem ještě ráno nevěděla, co budu vařit. Večer jsem si vyndala kuřecí prsa a pak přemýšlela. Nakonec jsem si udělala ďábelské řízečky, ale bez ďábla, protože se bojím jíst kořeněná jídla kvůli té mé alergii.
Abych nejedla stále vařené brambory, tak jsem si je trochu skoro nasucho opekla v troubě. Tak a je to.
A teď musím chodit opatrně, děti jsou pryč a sousedé také. Stále si to v hlavě opakuji, že musím opatrně chodit.
Je to úplně něco jiného, když je člověk sám doma. Říkám si, jak to ten manžel tady před 2 roky ty dva měsíce beze mne vydržel. Ale musel a já taky musím.
Když se jim v nemocnici podaří vyndat ty kameny, tak mu pak musí ještě vyléčit antibiotiky ten zánět. Ale myslím, že to už nebude pak tak zlé a taky tak časté.
Zdravím vás všechny. Vaše Ježurka