Kdysi, když jsme byly ještě mladé, tedy já i moje tehdejší sousedka, tak jsem fakt neměla peněz nazbyt, protože jsem byla sama s dvěmi malými dětmi. Měla jsem vše rozpočítané na koruny, byla to šedesátá léta a neměli jsme to zrovna lehké. Sousedka byla vdaná, ale její manžel pracoval v cizině, doma měla jedno dítě. Tenkrát si jezdila nakupovat do Tuzexu, mladí možná neví, co to znamenalo, ale ona, jak jí došly pezníze na účet, tak šla utrácet.
Až jí peníze došly, přišla si ke mně, která jsem byla sama se dvěma dětmi a s rodiči hodně daleko, vypůjčit. Její manžel pak říkal, že to nechápe, jak to dělám, že vyjdu a ještě jsem byla schopná ji půjčit.
No a teď zase nechápu já. Ne moji sousedku, ale jednu paní, které je padesát let, má dvě dospělé děti, které bydlí docela dál, ona pracuje, má přítele, ale věčně nemá peníze. Já jsem ji poznala asi před rokem a půl, když jsem si dala žádost na FB u nás v Litvínově, že hledám paní na umytí oken. Zkusila jsem to a přihlásila se mi tahle paní. domluvily jsme se, přišla, umyla má čtyři okna, dostala pět set korun, o které si řekla a byly jsme obě spokojené.
Po nějaké době mi zavolala, jestli bych jí nemohla půjkčit tisíc korun, že nevyšla a něco potřebuje nutně zaplatit, že to vrátí. No, sice to nedělám běžně, ale pomohla jsem jí. Netrvalo to ale dlouho a přihlásila se znovu, zase chtěla tišíc korun a moc se omlouvala. To už se mi moc nelíbilo, ale zase jsem nedokázala říci ne.
Tady už dluh vrátila s určitým zpožděním, ale vrátila. Pak se nabídla, že mi okna zase po delším čase umyje a za nedlouho zase žádala o finanční výpomoc. Prý jen 300 až 400 Kč. Doslova škemrala, že už neví, komu by řekla, že jsem poslední naděje, aby měli co jíst, že dostanou později výplatu. Když jsem se jí ptala, proč nemá nějakou rezervu, tak mi řekla, že měla nemocného psa a že to stojí hodně peněz. Na vrácení jsme se domluvily, ale tentokrát to dvakrát odsouvala a to už bylo i na mne moc.
A co myslíte, že se stalo dnes? Zase mi zvonil mobil, ale já jsem jí to típla. Pochopila jsem, co zase asi bude chvtít, i když od poslední výpůjčky uplynul zhruba ani ne měsíc. Za hodinu volala znovu, tentokrát jsem jí to vůbec nevzala. A co myslíte? Správně, poslala SMS a žádala zase o půjčku, tentokrát 600 – 700 Kč, že nedostala mimořádnou zálohu. Nechtěla jsem už vůbec komunikovat, ale manžel říkal, že mám být slušná a odepsat, že jsme na dovolené. Nemyslím, že to bude konečná. Odepsala, že chápe, ale jestli budeme zítra doma??? Já mlčím.
Já to prostě nechápu. Ona je asi splachovací, ale příště už jí pak řeknu, že nejsem banka a bude to. Manžel zase říká, že jí možná ještě budu potřebovat na ta okna, ale ona určitě není poslední, kdo dělá tuhle práci. Viděla jsem na netu, že je tam více nabídek i v našem regionu.
Já jsem taky nemívala na růžích ustláno, ale vždy jsem si spočítala, kolik mohu utratit a nechodila jsem si půjčovat.
Dobrou noc všem přeje vaše Ježurka.