Určitě jste taky zvědaví, jak je s manželem? Ve středu ráno nastupoval do nemocnice, začínal hned ten den s osmi infuzemi, a ještě další dva dny pokračoval. V sobotu už jen tři a pak nic. Krev v pátek ukázala podstatné zlepšení s vyhlídkou toho, že půjde brzy domů.
My jsme tam byli za ním ve čtvrtek se synem, snachou i dcerou a pak v sobotu už jen s dcerou a vnukem Tomem, protože syn se snachou byli na dvoudenním výletě. To byl ještě manžel unavený a za půl hodiny jsme jeli domů.
Když jsme přijeli s dcerou v sobotu, už na tom byl manžel podstatně líp. Už v sobotu dostal jídlo, předtím nejedl a nepil. Prý to bylo všechno v infuzích. Jinak to nebyla moc pohoda, protože jich bylo na pokoji šest a jediný manžel byl chodící. Ostatní byli ležáci. Jak přestal dostávat infuze, tak byl víc na chodbě a v jídelně, než na pokoji. Ani se mu nedivím. Byl tam strašný vzduch.
Původně jsme mysleli, že půjde manžel domů až ve středu, ale nakonec to vyšlo už dnes. Ráno mu hned brali krev a zjistili, že je v pořádku, tak mohl domů. Má držet nějakou dietu a překvapilo mne, že měl dietu diabetickou bez tuků. Ale pan primář mu dnes u vizity řekl, že to je všechno hlavně kvůli těm žlučníkovým kamenům, že ty způsbují ty potíže.
Tak uvidíme, jak mu to tentokrát dlouho vydrží. Tentokrát to vydrželo 5 měsíců. Tak to není vyloženě z jídla, ale asi to čas od času bude zlobit. Už teď se toho manžel bojí, ale nejedl a ani nebude jít něco, co by mu dělalo zle.
Dnes si dal k večeři housku se sýrem. To měl v nemocnici též.
Tak už jsme zase doma v plném složení a já jsem taky ráda. Všem vám přeji hezké dny. Dnes je u nás celý den pod mrakem a chvílemi prší.
Vaše Ježurka