Tak bohužel, mám opět špatnou zprávu. Včera se najednou manžel sbalil od televize a šel si lehnout, že mu není dobře. Je zajímavé, že někdy mu vadí něco, co před tím snědl a nic mu nebylo. Ten jeho žlučník si dělá fakt co chce. Manžel si vzal kapky na žlučník, za chvíli si vzal Novalgin, který mu dali v nemocnici, když tam v březnu ležel, když bude mít bolesti. Nic nepomáhalo, tak si to jistil ještě Ibalginem. Já už jsem mu dávno začala říkat feťák, ale nepomohlo nic. Za chvíli letěl na záchod zvracet. Bolelo ho celé břicho až do zad,
Nabízela jsem mu, že mu zavolám sanitku, ale nechěl, že to do rána vydrží. V noci utíkal ještě jednou zvracet a ráno ho to zase třikrát prohnalo a bolesti byly zase. Tak měl syn cestu ráno do Mostu, tak ho odvezl do nemocnice. Byl tam ráno v 8,00 hod. a seděl tam na příjmu před vyšetřovnou interny do 11.30 hod. Oni ho sice vyšetřili, udělali mu i EKG, ale pak mu prý ještě musí vzít krev a počkat hodinu, než se dozví výsledek. To všechno venku na chodbě.
Asi si mysleli, že to nebude nic moc, tak nebudou mazat postel, no ne? Jen ať si počká. Tak čekal, až se dočkal. Před polednem ho odvezli na pokoj a tam mu sestřička řekla, že nesmí ještě nejen jíst, ale ani pít, že mu budou brát ještě jednou krev. No co, chtěli ušetřit za lůžko a ušetřili jen za jídlo. Asi vypadal zdravě, či co. Vím, jak to s ním cvičilo doma a jsem nakonec bohužel ráda, že si ho tam nechali, protože nevím, co bych si s ním sama počala. Tak jsem tu zase sama Ráno jsem musela jít sama do města, tak jsem se celou cestu soustředila na to, abych někde neupadla a byla jsem opravdu hodně opatrná. No, dopadlo to dobře a tak doufám, že to ve zdraví všechno zvládnu. Ještě dobře, že jsme stačili tu oslavu našich vnuček stihli v neděli. Reportáž bude později.
Všem přeji hezký den a držím manželovi pěsti. Vaše Ježurka