Dnes moji mysl již od rána zaměstnává maminka. Má totiž dnes narozeniny a to ne ledajaké. Je jí právě dnes 99 let. Tak jsem se rozhodla, že trošku zavzpomínám.
Maminka se jmenuje Rudolfa – já vím, je to trochu neobvyklé jméno, ale dřív se to asi bralo jinak. Narodila se 23. května 1920.
Ve škole se dobře učila, měla samé jedničky, ale protože jich bylo doma šest dětí, táta, ač byl šikovný řemeslník, tak se bohužel rád napil, tak maminka do školy nemohla. A to byla ještě ze všech sourozenců nejmladší.
Vyučila se švadlenou a musím dodat, že velmi šikovnou a pečlivou. Mně i sestře šila šatičky jak malované, chodly jsme vyšnořené, jako princezny, což si dost často připomínám prohlížením starých fotografií. Těch mám dost, protože tatínek se zase vyučil fotografem, také moc dobrým, měli své učení blízko sebe v Brně, tam se poznali. Zaomněla jsem říct, že maminka se narodila v Brně a taky tam žila.
Maminka se vdávala v listopadu 1940. Slušelo jim to, že? Já vím, že už jsem tuto fotku publikovala, ale prostě sem nutně patří.
V květnu 1941 jsem se pak narodila já. Vím, bylo to nějak brzy po svatbě, ale už tenkrát se děly věci jako teď.
To jsem já s rodiči.
Tuto fotku jsem sem musela vložit, protože jsme dost často jezdili na prázdniny na Vysočinu, do jedné vesnice, kde měl bratrancovo děda chaloupku jako z pohádky. Jezdili jsme tam s tetou – tedy maminky nejstarší sestrou. Bylo nás tam celkem osm a byla tam jen jedna místnost, kde jsme vařili, žili a spali. Tady je maminka s tetou, jak koukají z pohádkového okénka i s dědovo pejskem. S touto sestrou si maminka nejvíc rozuměla, ta byla nejstarší.
Tady jsem já se sestrou. Že to sem nepatří? Ale ano. Ukazuji, jak byla maminka šikovná švadlenka.
Já jsem odešla z domova ve svých 20 letech, kdy jsem se vdala. Pak teprve mohla maminka do práce. Měla ošklivé astma a dřív ji do práce nepustil doktor. Pak pracovala až do důchodu v závodě na výrobu obuvi, který byl u nás v Hrušovanech. Pracovala u „kruhu“, to bylo zařízení pro výrobu bot, které stále jezdilo a pracovníci museli stačit uděla svou profesi včas a mnohdy ještě další, když někdo chyběl. Nebylo to lehké, maminka chodila z práce dost unavená.
Tatínek dostal v roce 1969 první infarkt, také přišel při jízdě na mopedu o nohu nad kolenem, když ho srazilo auto. No, neměli to jednoduché, ale vychovali nás, tři děti a vždy vzpomínám na krásné dětství.
Tady slavila moje maminka šedesát roků. Byli jsme tam všichni, byl nás plný byt a bylo nám fajn.
Dva roky nato měla maminka ošklivý zánět žlučníku, byla dvakrát operovaná a tou dobou onemocněl i tatínek se srdíčkem. Každý ležel v jiné nemocnici,. Pamatuji si, že jsme tam za nimi jeli, byli jsme u bratra a s tím jsme jeli jeden den za tatínkem, a druhý den za maminkou do jiné nemocnice. Týden na to jsme jeli do Brna znovu, tatínkovi na pohřeb. Bylo mu nedožitých 66 roků, mamince 62 a od té doby byla sama.
To jsme my tři, její děti. Já, bratr a sestra.
Tady je fotka, když slavila 80. roků. My, tři její děti jsme jí koupili tenkrát ledničku a vše, co bylo na ní. To byla maminka stále ještě „kočka“, jak jí často říkával tatínek.
Tady je maminka, když byla u nás se svými pravnoučaty, ale to jsou děti jen od mých dětí, tedy moje vnoučátka. Zleva je Laděnka, která má na klíně Tomáška, z druhé strany je Lukášek a Terezka.
Až do svých 82 roků bydlela maminka sama v Hrušovanech u Brna, sestra byla v Brně a bratr kousek od Pohořelic. Pak si bratr koupil větší dům v okolí Kralovic a i přes její odpor ji odstěhoval k sobě do domu. Bylo to pro ni zkraje těžké, já jsem byla nejblíž, tak jsem tam napřed jezdila každých 14 dní, aby se trochu psychicky srovnala, trvalo to dost dlouho, ale nakonec si zvykla.
Když před čtrnácti lety oslepla na jedno oko, bylo to už horší. Na to druhé vidí čím dál hůř a je to velký nápor na psychiku. Dost jí to omezovalo a neustále se tento stav zhoršoval. Protože je bratr o 14 let mladší než já a manželku má ještě o 10 let mladší, než je on sám, podnikal a byli oba celé dny v práci. Maminka byla většinu dne sama a už to nezvládala. Tak si ji vzala k sobě sestra do Brna, protože ona je už 16 let vdova.
No a tam si maminka právě před cca měsícem zlomila nohu v krčku, když upada a od té doby je v nemocnici v Brně.
Je nám líto, že v den svých krásných narozenin tráví čas v nemocnici a asi ještě dlouho bude, protože už ji dali na LDN, kde se jí téměř skoro nikdo nevěnuje.
Tak, naše milá maminko, babičko a prababičko, my bychom přáli nejen Tobě, ale taky nám všem, aby ses ještě stihla naučit aspoň trošku chodit a abychom si Tě ještě aspoň do té stovky užili. Hodně zdraví, maminečko moje!
Vzpomínala na svou maminku momentálně uplakaná Ježurka