Venku to sice byla pravda. Nepršelo, trošku se sice ochladilo, ale déšť nepřišel. Zato doma to byl úplný opak. Bohužel.
Začalo to hned ráno, když si manžel zase stěžoval na bolesti. Dostali jsme od syna a snachy nábídku na nedělní výlet do Prahy. Kluci hráli bowling a my jsme se mohli sejít i s Laděnkou v herně na Zličíně aspoň na chvíli. Byla to krásná nabídka, ale bohužel jsme museli odmítnout.
Už se to začalo sypat v momentě, když jsem dokončovala oběd. Přidala jsem do omáčky smetanu a velké zklamání. V životě, v mé dlouholeté praxi s vařením se mi nestalo, že by se mi v omáčce srazila smetana. Mléko ano, protože to bývá dost často po krátkém otevření kyselé, tak to zkouším, ale aby se srazila smetana, to tedy ani náhodou. No, jedlé to sice bylo, ale ne moc. Manžel mi málem vynadal, co to má být za oběd, ale přisuzovala jsem to tomu, že mu není dobře. No, tak jsem si to vyzkoušela a většina toho skončilo na záchodě.
Manžel, jak mu nebylo dobře, tak jsem mu řekla, aby si vzal Novalgin, ten dostal v nemocnici, když bude mít bolesti, ale on si to samozřejmě nepamatuje a na můj pokyn, ať si vezme Novalgin si vzal Ibalgin a krmil se s ním ještě dvakrát, pak jsme se nemohli divit, že to nepomohlo. Na to jsme přišli až bohužel dnes ráno a hned je líp, ale ještě to není zdaleka ono.
Ale to předbíhám. Já jsem odpoledne chvíli seděla u televize a pálily mi rty, tak jsem si je natřela tyčinkou na suché rty, ale ono to nepřestávalo. Když jsem se k večeru šla osprchovat, viděla jsem se v koupelně v zrcadle a to mne docela šokovalo. Připadala jsem si jako negr. Dolní ret vlevo a horní vpravo nateklý, no dost. Stále to postupovalo, bolel mne i jazyk a vůbec to nebylo v puse nic moc. Volala jsem snachu, abych se jí zeptala, co si na to dát. Po podrobném vysvětlení mého problému mi řekla, abych se rychle oblékla, že pro mne přijedou a pojedeme na pohtovost. Kdoví, co by prý se z toho mohlo vyvinout, kdyby mi otekl i krk, mohla bych se dusit a v neděli jedou do té Prahy. Tak jsem po tomto hrůzném upozornění na nic nečekala, oblékla se auž jsme ujížděli na pohotovst.
Bohužel, přijeli jsme tam v 18,03 hod., pohotovost měla do šesti a byla už dávno asi prázdná. Tak mne syn se snachou vezli do Mostu. Tam prý je taky pohotovost, což jsem ani nevěděla, do nemocnice se mi nechtělo, tam by to trvalo určitě dlouho a vůbec. No, tam jsme chvíli čekali, někdo byl uvnitř. Mezitím vyšla cikánka a strašně nadávala na toho doktora, byl to Ukrajinec, ale mluvil dobře česky. Když se mne ptal na problém, tak jsem mu řekla, nakonec to i viděl. Z čeho to mám jsem nedokázala říct, protože jsem sama nevěděla, tak mi s těma rukama jak tam byl otevřel pusu a hrabal se mi v ústech. Nakonec řekl sestře, aby mi dala dvě injekce. Ditiaden a Dexamed, do každé půlky jednu, ještě jsem na cestu dostala předpis na ten Ditiaden, který si nemám brát dřív až dnes večer, zaplatila jsem 95 Kč a jeli jsme. Ne ještě domů, ale to nejbližší lékárny, kde jsme zaplatili za lék 61 Kč, i když jsem ho už jednou nedávno dostala od doktorky zadarmo, ale co už. Hlavně, že to pomůže.
Tak jsem ráno po probuzení kontrolovala, jak vypadám. No, už to nebolelo a neštípalo, otok se částečně zmenšil, tak snad to bude brzy dobré. Zavolala jsem tedy našim, že bohužel tu Prahu nemůžeme s nimi absolvovat, protože manželovi ještě není úplně dobře, že mne to mrzí. Co se dá dělat, zdraví je přednější. Já prý mám asi na nějakou složku jídla, co jsem jedla alergii, i když mi to nikdy před tím nevadilo, ale jak člověk stárne, tak se ho chytají i takové nechutnosti, jako je alergie a před dvěma roky jsem dostala chronickou rýmu. Taky pochoutka. Pak se těšte do důchodu.
Všem vám přeji, abyste si ho pak užívlvali hlavně zdraví, protože jinak to už za moc nestojí. Já vím, nechci si stěžovat, a když tak jen maličko, vím, že jsou na to někteří lidé daleko hůř.
Tedy jediné, co se mi včera povedlo, byla ta buchta s jablky. Nabízím ke kouknutí a přeji všem krásné dny následující.
To je ona.
Vaše Ježurka