No, abych pravdu řekla, má moje svíčková docela pohnutou historii. Já si nepamatuji, že by vařila maminka za mého dětství svíčkovou. Ale asi jsem to zapomněla, protože vím, když jsme byli s manželem v lázních a ona k nám přijela na ty tři týdny, aby hospodařila s mými dětmi, že ji vařila. A dobrou. No já ji začala vařit později, až jsem byla s mým nynějším manželem. Já pořádně nevěděla, ani jak má chutnat, protože prý co kuchař, to odlišná chuť. Tak mi manžel řekl, že mu stačí svíčková ze sáčku a k tomu sekaná. No, je pravda, že jsem to občas uvařila, ale nic mi to neříkalo. Až jednou,…
Ani nevím, proč jsem se odvážila do tohoto pokusu, protože jsem všude slyšela, že udělat dobrou svíčkovou jen tak nikdo neumí. Ale byla jsem odvážná, tak jsem se do toho pustila. Manžel to sice vždy snědl, ale nějaké ódy nepěl. Až jednou jsem se zdravě naštvala, když mi řekl, že jeho ex ji uměla dobrou. Tak to bylo jako kdyby mne někdo nakopl. Nevařila jsem ji často, zkoušela jsem to i z vepřového, ale manžel trval na hovězím.
Tak co jsem měla dělat, že? Mně moje svíčková chutnala, manžel ji vždycky snědl, občas jsem měla hovězí trochu tužší, tak jsem někde četla, že někdo to maso vaří, ne peče. Když jsme jeli naposledy do Prahy za dětmi, manžel myslel, že půjdeme na oběd do restaurace jako posledně, když jsme tam byli a tam měli svíčkovou výbornou a masíčko měkoučké. Myslel, že si ji tam dá, není tam nic, co by nemohl jíst, ale ouha, byli jsme v italské restauraci. Tam opravdu svíčkovou nevaří. Slíbila jsem mu tedy, že mu ji uvařím doma. Maso smí jen dušené nebo vařené, tak jsem začala pátrat po zaručeném receptu, jak to udělat, aby bylo maso zaručeně měkké a zdravé pro něj, tedy vařené. Nakonec jsem oslovila jednu moji kamarádku, o které vím, že její manžel je vyučený kuchař, abych něco nepokazila.
No a dnes na to došlo. Přiznám se, že jsem měla trochu obavy, i když nemohu říct, že bych z toho nějak vyšilovala, ale abych zase slyšela něco, co nechci, to by taky nebylo dobré. U nás v masně, když jsem šla koupit maso, jsem trefila na jednu prodavačku, která nás vždy ochotně a dobře obslouží, tak mi dala maso od kříže, a to mi zase říkala jedna bývalá kolegyně, že to ona kupuje na svíčkovou vždy. Posledně jsem měla pěkný kousek zadního, ale nebylo to ono.
Dnes rádno jsem tedy postavila na tu svíčkovou dle rady mé kamarádky, spíš tedy jejího manžela, zavřela tlakáč a čekala. Maso bylo v konečné fázi krásně měkké, nakonec jsem to dochutila už podle sebe a výsledek?
Tak to je ta „moje“ dnešní. To je moje porce. Šlehačku jsem tam nedala, to by manžel neměl, ale brusinky ano.
Manžel to snědl a talíř jsem nemusela ani umývat, jak byl vymetený a manžel řekl: Dobrý to bylo. No vida! A už mu nevadilo, že jsem maso vařila, nebo spíš dusila, výsledek byl dobrý.
Je vidět, že se člověk učí fakt celý život. Myslím, že už tento recept zachovám i pro příště. Děkuji mé kamarádce Libušce a jejímu manželovi.
Zdraví všechny Ježurka