Zase jsem si po čase vzala krabici vzpomínek a napadlo mne, že ji zhmotním aspoň na fotkách. Ráda se prohrabuji ve fotkách, čím starší, tím lepší. A tyto jsou opravdu dost staré. Posuďte sami.
To je tatínek s maminkou. Vyfotili jsme si je v Litvínově na náměstí, když přijeli snad prvně za námi po narození syna. Potom jsme jezdili spíš my vlakem do Brna a ještě kousek dál.
No a to je můj prvorozený s mou maminkou. Když se narodil, bylo mamince 42 let. To už je ale hodně dávno, co? Mamince bude v květnu už 99. Hrozně to uteklo a to ani neříkám, kolik bude v sobotu synovi.
Jasně, to jsem s mým synáčkem já, právě se krásně usmíval.
A tady je vnouček s dědečkem. Moc rád a dost často na něj vzpomíná, i když si ho zase tolik neužil.
A s kým je můj syn tady? No přece se svým strejdou, mým bráškou. Jsou od sebe sedm let. Ale rozuměli si jako malí.
Poslední dnešní fotka je jedna z posledních, co žil můj tatínek. Tady měla maminka šedesát let, všichni jsme tam pochopitelně tenkrát byli, ale tatínek pak už byl s námi jen dva roky. Škoda. Měli se fakt hodně rádi a maminka vzpomíná stále i se slzičkami v očích.
Přeji krásný celý týden. Vaše Ježurka