Žila byla děvčata s maminkou a setkala se o prázdninách na dovolené. Dívky byly přibližně stejného věku, maminky se také hned domluvily a tak začalo velké a hluboké přátelství hlavně mezi děvčaty.
Jedna bydlela kdesi na Moravě a ta druhá v severozápadních Čechách. Ne, že by se stýkaly nějak pravidelně, ale zůstaly kamarádkami a hlavně zůstaly ve spojení.
Děvčata o sobě věděla a občas se setkala i po svatbě. Tak nakonec jedna zůstala ve svém bydlišti stále, tedy v Horním Jiřetíně a ta druhá v bydlišti blízko Prahy a v Praze pracovala v nemocnici. Byla ochotná vždy pomoci a tak pomáhala i rodině své kamarádky . Děvčata zůstala sobě věrná, většinou se potkávala v Praze. Znali se i se svými manžely a když přišlo na svatbu, že jedna ženila syna, tak pozvala tu druhou i ke svatebnímu stolu.
Tak se stalo, že moje snacha se svým manželem byla pozvána před týdnem na svatbu. Takové dlouholeté a věrné přátelství je moc krásné, že? Tak aspoň pár fotek.
Sluší jim to, no ne?
Tady si udělali snacha se synem selfíčko na náměstí ve Slaném
No a tady jsou i se srdíčkem přímo na svatební hostině
Takové krásné přátelství, uzavřené v dětství vydrželo už hezkou řádku let a není tajemstvím, že si i vzájemně pomáhají jako rodiny a kamarádka mé snachy ráda vždy pomůže i nám, tedy mně i manželovi při zdravotních potížích. Děkujeme všem.
Zdraví všechny Ježurka