Pozoruji, že nejsem sama, komu se nechce ani psát na blog. Abych ale ukázala, že ještě žijeme, tak sem šoupnu aspoň občasník. Tedy stručně z mých posledních dní.
Pondělí 23. 7.
Tento den jsem byla objednaná na gynekologii. Loni jsem tam vůbec nebyla a měla jsem u sebe ještě zprávu o kontrole na mamografii před dvěma roky. Paní doktorka měla pochopení, byla na moje stále ještě bolavé bříško opatrná, hned mi vystavila opět žádost na další mamograii a hlavně mi sdělila, že jsem v pořádku.
Tak jsem si řekla, že se zeptám, jestli vůbec musím každý rok k ní na kontrolu v mých letech, ale prý musím a na kontrolu prsou také stále musím. Tak se nedá nic dělat. Ale jsem ráda, že jsem aspoň takto v pořádku.
Pátek 27. 7.
Můj nejmladší vnouček je vlastě jediný, kdo zůstal věrný našemu okresu, ostatní vnoučátka jsou v Praze, tak musím Tomáška pochválit, že na nás myslí a zastaví se častěji. Domluvil se s maminkou, tedy mou dcerou, sedl do auta a přijeli se na nás podívat a krásně si popovídat. Jsme vždy rádi. Přivezli sebou také Wallinku a ta nás taky vždy krásně rozebere a je nám zase dobře. Takže návštěva nás potěšila i tento den.
Neděle 29. 7.
Už před týdnem jsem chtěla převléci postele, ale nějak mi to v těch vedrech nešlo. Ale jak je vidět, vedra budou ještě dlouho, tak jsme se dali tento den do převlékání, manžel statečně pomáhal a zvládli jsme to v pomalejším tempu, ale zvládli. Hned jsem dala prádlo do pračky a je zase čisto.
Odpoledně se jen tak na pokec na chvíli zastavil také syn se snachou, z čehož jsme také měli radost.
Pondělí 30. 7.
V neděli večer mi volala moje kamarádka, co má velkou zahradu, abych si přijela pro broskve, že už rozdává všem co jdou okolo a má ještě dost. Tak jsem se hned v pondělí ráno vydala k Evičce na návštěvu a provedly jsme zase takový menší směnný obchod. Já jí dala zase něco růžového porcelánu a vezla jsem si domů tašku broskví.
Když jsem přijela domů, tak mi manžel hned hlásil, že máme návštěvu. Přišla švagrová, manželka manželovo bratra, který letos zemřel, přijela se na nás až z Mostu podívat, dala si kávičku, pokecali jsme a my byli rádi, že jsme zase měli milou návštěvu.
V předvečeru se tu ještě zastavil syn se snachou, byli nakupovat v Makru, tak nám něco přivezli a zase si od nás odvezli nějaké broskve, my bychom to sami tak rychle nesnědli a bylo by to škoda, kdyby se to zkazilo.
Úterý 31. 7.
Když tu byl syn se snachou tak navrhli, že bychom si zajeli zase jednou do Globusu na snídani a na nákup, že přijedou hned ráno pro nás a jeli jsme. Já si dala k snídani obložený sýrový chlebíček a koláček ke kávě a pak jsme něco nakoupili v marketu. Byli jsme poměrně brzy doma, od nás do Chomutova to není tak daleko.
Čtvrtek 2. 8.
Byl čtvrtek odpoledne a někdo u nás dole zvonil. Slyšela jsem manžela, že někoho pouští nahoru a koukám zase jedno milé překvapení. Vnuk Tom měl pracovně poblíž nějaký úkol, tak spojil dobré s užitečným a zastavil se na chvíli u nás prý na popovídání. Milé, že? Vždy mne dokáží tatkové návštěvy potěšit.
Tak jsem aspoň napsala, že zatím ta vedra zvládáme, i když už hodně těžko. Všem vám přeji také, abyste vše překonali a byli v pohodě. Snad se jednou toho deště dočkáme. Zdraví vás Ježurka