Včera jsme byly domluvené s Alkou, že si přijde ke mně, že jí dám řízek z jednoho mého ibišku. Dost mi teď kvetou, tak snad se bude dařit i Alence.
Bylo něco málo před druhou odpolední, venku krásně pršlo a někdo zvonil. No, kdo asi, to bylo jasné. Alenka přišla jako takový menší vodník a ještě navíc mi u dveří ukázala ulomený kramflek u jedné boty.
No, smůla, ale stanou se horší věci, no ne? Chvíli jsme poseděly, pokecaly a pak řekla Alka, že půjde, Manžel se jí snažil kramflek přilepit, ale asi bychom to muselii nechat chvíli zaschnout, ale Alenka to hned zkusila obout a šup už byl kramflek celý ulomený. Alenka tedy ulomila i ten druhý a prý se vydá až domů bosa. Zkoušela jsem jí nabídnout některou moji obuv, ale utíkala s tím, že je ještě mladá holka. Venku stále pršelo, Alenka bosa a to jel zrovna autobus od našeho baráku, který ale odmítla.
Později jsem obdržela zprávu, že domů došla dobře, ale já si to stejně nedovedu představit, jak jdu bosa po chodníku, kde jsou občas nerovnosti a ještě někde od zimi zbytky ze štěrkového posypu. Škoda, že vyfotila jen ten ulomený podpatek, chtěla bych pak vidět ty její nožky, tedy spíš šlapky.
Tak dppadly botičky. Ten druhý podpatek si raději ulomila sama a když jsem za ní koukala z okna, tak jsem viděla, že boty skončily hned u nás v popelnici.
Jo, Alce se líbilo okolí našeho domu, tak si z jedné strany udělala panoramatické fotky. Nevím, jak se to ukáže tady, ale jinak je to moc hezké.
Ten poslední obrázek ze z druhé strany – za barákem.
Tak to je všechno. Já jen věřím, že Alence ibišek dobře poroste a brzy i pokvete.
Mějte se krásně. Zdraví Ježurka