Letos v lednu jsem byla v Kladně u mého operatéra, aby si ověřil, zda to dáme a vrátí mi zpět moji stomii. Vše vypadalo v pohodě. Doktor mne objednal na nástup do nemocnice 13. Února s tím, že ten první den se budu vyprazdňovat, aby mi mohla být další den provedena kolonoskopie a hned pak další den operace. Předoperační vyšetření bylo v pořádku, tak é tu kolono jsem přežila, proto jsem ve čtvrtek šla jako první na řadě na sál.
Ještě se na moment vrátím k přijímacímu ceremoniálu. Personál tam byl vskutku příjemný, musela jsem podepsat spoustu
formulářů, s čím vším souhlasím, to je dnes hrůza, samé papírování.
Na pokoji jsem měla paní, která byla celá bolavá, upadla večer doma a než se dostala do nemocnice, dost trpěla.
Hned po poledni mi dali pít tu dobrůtku, po které se úspěšně vyprazdňuji a to až tak rychle, že mne nestačí sestřička omývat a já musela hned prát košili. Hned první den. Ono je to přece jen něco jiného než normálně. Ještě pro jistotu mi dal malý klystýr a zdravotní bratr byl ze mne asi tak vykolejený, že mi ho chtěl dávat do stomie.
Na noc jsem dostala infuzi na zavodnění před operací, ráno mi brali ještě krev a odpoledne jsem jela na kolono. Docela to s tou premedikací šlo, čekala jsem to horší.
Konečně jsem se dočkala. Jak už jsem se zmínila, hned ráno mne vezli na sál. Moje probuzení na JIP však mi způsobilo dost velký šok. U mé postele seděl doktor, který mne operoval a vlastně slíbil vrátit stomii, ale hned se mi moc omlouval, že to nevyšlo, že by se střevo rozpadlo a pak by to bylo ještě horší než na úplném začátku. Co jsem na to měla říct? Oplakala jsem to, přiznávám, ale pak jsem si řekla, že hlavní je, že žiju a hlavně aby nebylo hůř.
Když doktorovi volala dcera, aby se informovala o průběhu operace, tak jí to pan doktor vše ochotně vysvětlil a ač byl zákaz návštěv, tak mi povolil návštěvu. Když přišel manžel se synem za mnou, musel být na mne moc super pohled. Samá hadička: epidural, infuze, dren, na ruce tlakoměr napojena srdíčkem a ruce rozpíchané od odběrů krve.
Taky se mi povedlo něco unikátního. Jak jsem měla hrnek s čajem a brčkem na stolečku, tak jsem tam to brčko dala nějak špatně, trošku čaje vyteklo na stoleček a já po delší chvíli zjistila, že je celý mokrý. Samozřejmě nefungoval. Sestra byla tak hodná, že zavolala manželovi a řekla mu, co se stalo, aby neměl strach, proč nevolám.
pokračování…