Už jsem zde několikrát psala, že mám ještě maminku, ale maminku, která je na jedno oko úplně slepá a na druhé skoro nevidí, jen mlhu. Už to je dvanáct let, co za jednu noc přišla o zrak. Udělal se jí krevní výron v oku a pak na odstranění již bylo pozdě. Chyba jejího lékaře měla fatální důsledky.
Moje maminka, které bude (doufám) v květnu 98 let, tak do té doby, do svých 85 let ještě uměla psát SMS zprávy. Teď už je to s jejím voláním horší. Odpočítává si kliknutí, když hledá v seznamu, komu potřebuje zavolat, nebo si dlouho pamatovala ještě loni telefonní číslo svého praktického lékaře. No, taky už se stalo, že se překoukla. V poslední době často někdo z naší rodiny kouká, co se děje, že ho volá babička. To je ale volá jen v případě, když opravdu něco potřebuje, jinak jí voláme sami. Výjimkou jsem já, už nevím proč jsem ji tam jednou navolila své číslo na rychlovolbu a proto když je nejhůř, volá mne a já pak jako dispečer dále. Teď momentálně je maminka v nemocnici.
Včera mi volala. Celá nešťastná, že nemá kredit, že tam má dvacet korun, že jí to tam řekl někdo a ona potřebovala nutně volat své snaše. Jak teď dál mamince dobít mobil? Bylo to již odpoledne, já mám účet v bance dávno zrušený, syn je na wellnes pobytu, dcera asi ještě není doma, sestra byla na přednášce, zkusila jsem přece jenom dceru. Naštěstí jsem ji chytla a požádala ji o pomoc babičce. Dobít jí kredit přes konto v bance. Její dcera Terezka byla doma, tak se toho ochotně ujala a pak mi dcera hlásila, že může babička volat. Mezitím maminka asi zkoušela ještě všechno možné, takže omylem volala dceři, pak mé snaše dokonce dvakrát, chudinka a ta zase volala mně, že má babička problém, kdyby měla číslo na její snachu, že jí zavolá sama. Abych jí pomohla. Už jsem se ale nedovolala, protože se maminka zatím dovolala, kam potřebovala. Ještě večer mi volala sestra, co jsem chtěla, že našla zmeškaný hovor. Je pravda, ač to k smíchu nebylo, že jsme se pak tomu všemu se sestrou zasmály, kolik telefonů jsem absolvovala, ale důležitý byl konec. Vše dopadlo dobře. Tedy byla zapojena téměř celá naše rodina. Kromě mne, mé dcery a vnučky i moje snacha a sestra. Štěstí, že máme všichni jednoho operátora a paušál na volání v síti.
Dnes jsem se zase musela zasmát a zapojit rodinu. Moje sousedka ode mne ví, že má druhá babička známou, která sbírá vyřazené šatstvo pro potřebné lidičky a nabídla mi pro ni dvě tašky opravdu zachovalého pěkného oblečení. Tak jsem zase volala druhé babičce, která volala té známé, jestli je to ještě aktuální. Pak mi volala zpátky, že ano, že by potřebovala, aby jí to tam syn dovezl v úterý. Tedy až se syn vrátí domů, přijede si pro ty věci, odveze je domů a pak té paní, která je rozdá potřebným. Zase jsme dokázali zapojit půl rodiny, ale vše pro dobrou věc. No, není to super?
Já si jen říkám, jak jsme mohli dřív existovat bez mobilu, že? A muselo to také jít, ale nebylo to tak snadné.
Všem vám přeji hezký a klidný víkend. Vaše Ježurka