Ráda se setkávám s milými lidmi, lépe řečeno s kamarádkami. V poslední době to byly většinou bloggerky, nebo paní, se kterou jsem se seznámila v nemocnici, ale dnes – dnes to bylo přece jenom trochu jiné.
Dala jsem si rande s bývalou kolegyní, která je mladší, než já, pracovaly jsme spolu na jednom pracovišti dlouhé roky a přiznávám, že jsme se teď asi dva až tři roky neviděly. Občas jsme se potkaly ve městě, nebo jsme si telefonovvaly, v telefonickém spojení jsme stále, ale nějak to nevycházelo, abychom se sešly.
Když jsme spolu mluvily před Vánoci, tak jsme si řekly, že se sejdeme ve městě u kafíčka, ještě než pojedu zase na operaci. Včera se mi kolegyně ozvala, kdy jdu do té nemocnice a jestli ještě stihneme tu kávu. To bylo radosti a hned jsme konaly. Aby nám do toho zase něco nepřišlo, domluvily jsme se hned na dnešek. Tak v jednu hodinu u stanice MHD. Měly jsme obě velkou radost, že se zase po delší době můžeme vidět a hlavně si pokecat.
Toto je kolegyně Silva, to jsme se scházely ještě u kolegyně, která už není mezi námi. Byla o dost starší a měly jsme se všechny rády. Ještě jsme tam měly jednu kolegyni, na kterou jsme dnes myslely a řekly jsme si, že se příště sejdeme všechny tři.
Dvě hodiny utekly jako voda a já jsem šla zase na MHD, Silva bydlí kousek. A osud zasáhl. Potkaly jsme dceru té třetí kolegnyě a od té jsme se dozvěděly, že její maminku včera odvezli do nemocnice. Je to smutné, když slyšíme takové smužné zprávy, ale věřím, že až bude ona i já fit, že se na tom kafíčku brzy sejdeme.
Na té kávě jsme probraly děti, vnoučata, naše manžílky a taky jsme rády zavzpomínaly na staré dobré časy, když jsme chodily do práce a rády a bylo nám tam fajn.
Mějte se všichni taky krásně a všechny vás zdraví Ježurka