Začnu hned pátkem, protože pro někoho už víkend začíná.
Pátek
Už v posledním článku jsem psala, že naše praktická lékařka poslala manžela na odběr krve. Šel tedy hned druhý den, tedy v pátek hned ráno, ale stále si stěžoval na bolesti. Už dva dny jsme nebyli nikde nakupovat, tak už bylo třeba jít něco dokoupit. Manžel mne samotnou nepustil, obětoval se a šel se mnou, ale nešli jsme daleko. Ale ve městě nás telefonicky dohonila naše doktorka, že má manžel hodně silný zánět žlučníku, aby hned přišel k ní. Tak jsme se rovnou z města vydali na středisko. Tam jsme museli ale hezkou chvíli čekat, než manžela vzali, dozvěděla jsem se, že měl CRP 318, tedy zánět jako hrom a musí prý hned do nemocnice. Bohužel to jinak nešlo, syn měl auto v servisu, tak mu paní doktorka napsala sanitku a ta ho po opětovném delším čekání odvezla rovnou do nemocnice. Bez věcí, neměl nic, ani mobil. Syn o všem věděl a hned jak přivezl auto domů, tak přijel pro mne, já mu zatím sbalila věci a hned jsme mu je odvezli. Už byl napojený na infuzi.
Bylo to vlastně pro mne zaměstnání na celý den, byla jsem z toho samozřejmě rozhozená, pak jsem ani nemohla spát.
Sobota
Původně jsme měli domluvené, že pojedeme se synem, snachou a babičkou Jiřinkou do Prahy se podívat, jak dopadlo stěhování vnučky Lady a vnuka Lukáše, že tam někde půjdeme na oběd. Jela jsem tedy bez manžela, ale byla jsem klidnější, že je o něho postaráno, kdyby mu bylo hůř.
Tam jsme se sešli s vnoučaty, s Laděnkou jsme zašli na Arkádách na oběd. Bylo nás pět, ale opravdu a každý jsme si dali něco jiného, nač jsme měli chuť a všichni jsme si pochutnali. Když už jsme začali jíst, tak jsem říkala, že to nikdo ani nevyfotil, co jíme. Tak syn vstal a já pak koukala, že nás vyfotil, jak už jíme, no já tam vypadám zase jako obvykle – blbě. A co jsem si dala? Já pikantní masovou směs s jasmínovou rýží. Bylo to pikantní tak akorát a bylo to výborné! Všem chutnalo.
Pak jsme si ještě zašli o kousek dál na italskou zmrzlinu, byla opravdu výborná a pokračovali za Lukym. Po obhlídce bytu jsme zase zašli i s jeho přítelkyní do cukrárny, kde jsem si řekla, že vyzkouším jednou horkou čokoládu, protože jsem ji nikdy neměla. Všechno je jednou poprvé, ale také někdy i naposled. Bylo to sladké jako cumel a to já opravdu nemusím. Dobře mi tak, neměla jsem být tak zvědavá.
Domů jsme se vrátili poměrně brzy a v pořádku, tak akorát unaveni, ale spokojeni se vším. Byty se nám líbily včetně vybavení a my byli s druhou babičkou rády, že jsme viděly vnoučátka.
Neděle
Ještě se o kousek vrátím zpět. Při cestě domů mne syn pozval k nim na oběd. Nechtěla jsem zase otravovat, ale bylo jasno, že pro mne přijede v jedenáct hodin a snacha prý uvaří něco, co já jsem od ní chtěla dávno ochutnat.
Měla jsem výčitky, že je až moc zaměstnávám, tak jsem si dnes ráno přivstala a než mne přijela sestra převázat bříško, tak jsem měla upečeno. Koupila jsem si včera chlazené listové těsto, nebylo toho moc, tak jsem to rozdělila na dvě části (byly docela malé) a z jedné upekla jednu nohavičku štrúdlu a z druhé udělala pizza šnečky. Snad jim bude chutnat.
Syn pro mne přijel akorát, jak slíbil a brzy jsme i s druhou babičkou zasedly.
Pak jsme šli všichni ke stolu. To bylo prostřeno jako v Alcronu, taková paráda a jak to chutnalo, mana nebeská. Až na malý kousek jsem to snědla, bylo tam hodně zeleniny, tak to nebylo snad zas až tak kalorické a těžké do žaludku.
Mojr porce je ta hned tady dole, měla prý jsem menší talíř, tak bylo ještě vedle.
Tady ještě jeden záběr, teď je moje porce vpravo.
A jste zvědaví, co to bylo? Zapečený hermelín v alobalu se šunkou a klobáskou, jako příloha zelí ve slaninovém kabátku, americké brambory a bramboráčky a šopský salát. Fakt to bylo výborné.
Pak nás se snachou zase syn naložil a jeli jsme všichni do nemocnice za mým manželem. Taky jsem měla výčitky svědomí, že on má nulovou dietu a já si dávám do nosu, ale já to budu mít brzy také. Celou cestu do nemocnice jsem vstřebávala chutě a chválila jídlo snaše.
Já šla za manželem a mladí si ještě něco potřebovali koupit ve městě, tak že za mnou přijdou. Tak jsme si chvíli povídali s manželem, mimochodem už bolesti nemá, ale kromě velkého zánětu prý má ještě písek či kamínky (doktorka byla Ruska a on jí moc nerozuměl), tak snad už bude jenom líp a půjde-li to dobře, mohl by prý jít v pátek zase domů.
Než se vrátil syn se snachou, asi deset vteřin před nimi tam vtrhla dcera s dětmi. Všichni jsme se tam sešli a manžel evidentně pookřál, bylo mu určitě o hodně líp.
Syn se nás snažil vyfotit, ale všichni jsme se mu tam nevešli. Vlevo je snacha, vedle ní já, pak manžel a Terezka. Naproti sedí dcera a Tom není vidět. No a syn to fotil. Tak jsme raději zůstali na chodbě, v pokoji by bylo přelidněno.
No a já byla taky klidnější, ono je jednomu samotnému tady opravdu smutno. Jenže já se umím zaměstnat (zase si vezu domů opravy oděvů od dcery), tak mi to lépe utíká.
Tak mi to opravdu rychle uteklo ten víkend a snad už ten příští nebudu sama. Doufám.
Zdravím všechny. Vaše Ježurka