musím ovšem dodat, že kladných i záporných, ale hezky popořádku.
Od pondělka je u maminky na návštěvě opět moje sestra. Musí toho teď, chudinka, stíhat víc i za mne. Protože ale maminka stále ještě (a myslím, že už je to definitivní) nesejde od ní dolů ani těch pár schodů, nemůžeme k za ní přijet kdy chceme, ani na krátkou návštěvu. Teď, když je u ní sestra, tak nám může přijít otevřít. Jinak bratr i švagrová jsou celý den v práci, bohužel.
Domluvili jsme se tedy, že tam se synem zajedeme ve středu, tedy včera. V úterý odpoledne začala manželovi dost silně bolet záda, tedy přesněji řečeno, páteř. Obvyklé léky nezabíraly, bolest se večer stupňovala. V půl desáté už to nešlo vydržet, manželovi bylo hodně zle, tak jsem volala záchranku. Přece jenom není nejmladší. Naštěstí byli moc ochotní, prý někoho pošlou.
Přijeli opravdu hodně brzy, dokoce měli i nosítka. Když ho doktorka prohlížela, přišla asi k podobnému závěru jako my, laici. Ano, bude to asi páteř, ale chtělo by to, aby manžela prohlédl ortopéd. Tak ho odvezli. Byl v pyžamu, jen si na sebe hodil kabát a vzal boty, protože venku byla zima a mrzlo. Tak jsem zůstala doma a čekala, co bude dál. Manželovi jsem vnutila mobil, tak mi pak volal, že už ho pan doktor viděl, že čeká na sanitku. Musel čekat na převozovou. A jaký by závěr? Pan doktor ho prohlížel a když prý mu zmáčkl jedno místo, tak zařval, tak mi to řekl a bylo hned jasno. Pan doktor konstatoval, že musel opravdu hodně zkusit, že měl něco zablokované. Dostal obstřik a injekci a jel tedy domů. Už krátce před půlnocí byl doma. Ufff, to se mi ulevilo.
Ale nebylo to na dlouho. Včera mu zase začalo bolet na pravé straně, zase nepomáhaly ani kapky, ani nic jiného, tak jsme se synem a snachou s obavami, že to sám doma zvládne, jeli k mamince, protože se tam zase delší dobu nedostanu. Čekají mne zase ty operace. Nicméně jsem manžela během doby, co jsem byla pryč, telefonicky kontrolovala. Počasí? No určitě to bylo u vás všech podobné. Silný vítr, sněžení, závěje, někde bílá tma. Ale dali jsme to. Z Litvínova do Kralovic to sice není za rohem, ale cesta byla chvíli lepší, chvíli horší, ale mohlo být i hůř.
Maminka byla moc ráda, že nás vidí, i moje sestra, vzdálenost do Brna, do jejího bydliště, je pro mne taky hodně daleko, viděly jsme se naposledy asi před třemi roky, tak jsme byly taky spokojené. Maminka vypadala opravdu dobře, i já jsem si říkala, že není ani nervózní, jak to v poslední době bývá.
Sestra i maminka se cukaly, ale já se nedala a syn nás vyfotil. Na to, že to má maminka za dva do sta, jak říká, se mi fakt líbila.
Ovšem dnes, když jsem volala sestře, tak mi řekla, že už zase mamince není dobře, je jí zima a leží, celou noc běhala na záchod, ach jo. No a manžel? Ten šel ráno k naší praktické lékařce, která ho posílá na krev, aby zjistili, jestli je to žlučník, slinivka nabo játra. Zatím dostal injekci.
Já už bych si tak přála, aby byl u nás trošku klid, ale zatím to moc nevidím. Já vím, že není v pořádku, ale je to přece jen mužský, pořád se zkoumá a naříká a vidí jen to nejhorší. My, ženy to tak tragicky neprožíváme, že?
Přeji vám všem hlavně hodně zdravíčka a dávejte venku pozor, abyste neupadli! Já jsem dnes musela do krámku vedle a stačilo, jak jsem se bála, že sebou fláknu.
Hezký den, ale upřímně, přeje vaše Ježurka