Ano, je to síla! Já jsem ráda, že jsme v pátek, když jsem jela na kontrolu do Kladna, kam stále jště musím dojíždět po té mé operaci v červnu nebylo tak strašné počasí. Sice nám po cestě pršelo, ale ne všude a hlavně, vítr nebyl.
Po přihlášení se v recepci jsem si šla sednout ke chirurgické ambulanci a jen jsem seděla asi tři minuty, už mne volala sestřička dovnitř. Tam jsou opravdu všichni hodní a milí, ne jako v nemocnici, kde leží maminka. Ale bohužel je na tom tak, že tam ještě musí být.
Pan doktor mne pochválil, moje hojení břicha se mu moc líbilol a mám další zvolnění. Posledně mi řekl, že si mohu břišní pás na noc sundavat a v pátek mi zase povolil, že sestry z Domácí péče mne mohou jezdi převazovat obden. To jsem docela ráda a taky napsal, že je to „téměř“ zhojeno. No jo, ale až to bude úplně zhojeno, tak mne budou znovu řezat, ale to se nedá nic dělat. Jsem ráda, že žiju.
Při zpáteční cestě se s námi dcera zastavila v supermarketu, kde jsme si nakoupili na víkend. Doma jsme byli poměrně brzy.
Dnešní počasí je opravdu hrůzostrašné. Když vidím, co ten vítr napáchal škody už jen doteď, tak mi běhá mráz po zádech. U nás v Mostě úplně zlikvidoval pravoslavný kostel, který byl poslaven kousek od toho přestěhovaného. Stáhla jsem fotku z internetu, tak vám ji taky vložím.
Budeme doufat, že toto počasí se již brzy umoudří a tak vám všem přeji lepší start do nového týdne a hezký večer. Vaše Ježurka