Pravda, včera jsme jeli v pořádném dešti. Taky se tomu dá říkat výlet, i když jsem jela na kontrolu do nemocnice v Kladně.
To už bylo po druhé, kdy jsme jeli ve velkém slejváku a taky se ochladilo ze dne na den. Ale na silnicích to šlo, žádná kalamita se naštěstí nekonala. Jela jsem s manželem a vezl nás syn, dcera i snacha už musely být ve škole.
A v nemocnici stále fůra lidí, tak si říkám, jestli vždycky bylo všude tolik marodů. Na chirurgii, kam chodím, to jde celkem rychle, přede mnou bývají cca tak dva pacienti.
Pan doktor mne pochválil, že se krásně hojím a jestli prý to takhle půjde dále, že bych mohla být za dva měsíce zahojená. Tak uvidíme.
Panu doktorovi jsem přiznala, že se stále motám, že se mi točí hlava a jestli to může být ještě po té operaci. Pan doktor přiznal, že ano, že jsem měla opravdu těžkou operaci a před ní jsem měla půl roku vlastně otravu krve a to tělo se prý z toho dlouho vzpamatovává a řekl, že mám hodně pít. Na kontrolu jsem pozvaná až za čtyři týdny, tedy 29. 9. Jen musím věřit, že už se do toho nic zlého nepřihodí a já se taky konečně dočkám, že budu v pořádku.
Vždycky se tam před odchodem zastavíme v místní kantýně, kde mají spoustu dobrůtek a vždy si tam něco koupíme domů, protože ten den nakupovat nechodíme.
Dojeli jsme tedy v pořádku domů a s pochvalou. To bylo radosti!
Děkuji vám všem, kteří mi stále fandíte a drželi jste mi i včera pěsti, abych měla štěstí.
On to měl včera ztížené hlavně můj syn, protože hned ráno vezl babičku Jiřinku do nemocnice do Mostu, musela vrátit holtr (nevím, jak se ten měřič srdíčka přesně píše), pak ji odvezl domů a jel pro mne a už po osmé hodině jsme pokračovali do nemocnice do Kladna zase se mnou.
Jo, to se tak může přihodit častěji, když už jsou obě maminky starší a nemocné.
Přeji hezký víkend. Vaše Ježurka