No, nového nic moc, články moc nepřidávám, není chuť ani energie. Měla jsem původně naplánováno, že konečně pojedu k mamince, abych jí tam aspoň trošku pomohla s úklidem, nákupem, očistou a tak. Už jsem tam nebyla ani nepamatuji, jen po novém roce na krátké odpolední návštěvě s dětmi. Jezdila tam chudinka moje sestra až z Brna. Už jsem se i na maminku těšila, ale zase – bohužel – nic.
Moje zdravotní problémy přetrvávají už nějak dlouho. Před týdnem jsem psala, že jsem byla na kontrole v gastroenterologické poradně. Tam mi dr. nic negativního nesdělil, ale asi jak se ve mně zase „pohrabal“, tak mám problémy s vyprazdňováním, jde to často a s křečemi. Když už jsem si řekla, že je toho až moc a bolest byla dost velká, zavolala jsem si v pondělí ráno záchranku. Byli hodní, zeptali se na všechno, odvezli mne do nemocnice na vyšetření a světe div se – vzali sebou i manžela jako doprovod. Tam mi pan doktor po vyšetření řekl, že se diví, že mi ten zjištěný zánět tlustého střeva neléčí a je to patrně všechno kvůli tomu. Dostala jsem injekce, nové léky a když prý to nepomůže, tak se tam vrátím. A zase nás odvezli zpět domů. Oba dva. Byli opravdu moc hodní. Všichni.
Že bych byla fit, to tedy zdaleka nejsem, ale držím se zatím zuby nehty doma a hlavně, opět nemohu jet k mamince. Všichni mi rozumí, sestra ani maminka mi nic nevyčítají, ale mně je to moc líto. Co bych si tam ale počala v případě, že by mi bylo tak zle jako tady v neděli, to nevím. Je to konec světa, není tam ani pořádný signál a nikdo, kdo by mi pomohl. No, nedá se nic dělat, musíme všichni vydržet. Já stále ještě věřím, že ten můj nekonečný seriál zdravotních problémů taky jednou skončí. Krční páteř se jakž takž srovnala, ještě to není úplně ono, ale to už asi lepší nebude a naučila jsem s tím žít, jak mi radila moje neuroložka.
Nechci si stěžovat, vím, že i toto k mému věku všechno patří, ale píši to hlavně proto, abych se přiznala, že nemám moc chutí do psaní čehokoliv. Tak jsem si řekla, že to sdělím.
Dnes dopoledne zvonil pošťák. Co myslíte? Dostala jsem velikonoční pomlázku už teď. Jedna moje moc milá pravidelná návštěvnice mého blogu – Věruška K. – si po přečtení mého článku řekla, že se podívá u nich na Moravě, jestli tam mají kuřátka a co myslíte? Správně. Koukejte na tu nádheru!
Taková nádhera! Kuřátka různých velikostí, že se i manžel rozplýval!
A jako prémie tato sada nádherných pírek! Něco takového jsem ani nevěděla, že existuje!
Moje milá Věruško, moc děkuji, jsi opravdu zlatíčko a určitě se budu ssnažit ti to vynahradit.
Je vidět, že to je nakonec vyvážené, ne? Když je trápení nebo bolest, vyváží to radost z milého překvapení.
Venku se to dnes trošku zatahuje, ale teplo je, i když fouká vítr. Ale už pučí stromy i keře a to nám taky všem dělá radost. Krásné dny vám přeje Ježurka