Včera jsem v tom mém smutném článku také psala, že jsem měla dnes po půl roce kontrolu funkce mých ledvin po loňském kolapsu po operaci. Syn byl tak hodný, že mne odvezl do Mostu do nemocnice do nefrologické poradny. Minulý týden jsem byla na odběru krve a s močí v laboratoři a čekala jsem na ortel.
Sláva, aspoň jedna dobrá zpráva! Pan primář mi řekl, že jsou výsledky v pořádku a dokonce mi schválil, že mi mohou při obstřicích dát i injekci na bolest, protože ta moje páteř se ne a ne zklidnit. Synáček nás odvezl zase zpět, vystoupili jsme u jídelny ve městě, kam jsme si zašli na oběd, protože bylo už krátce po poledni.
Hned jsem také uklidnila celou rodinu, která už je taky z těch špatných zpráv občas ve strachu, dali jsme si kafíčko a hned nám bylo líp.
Dnes také celý den vzpomínám na tatínka. Je to právě 35 let, co zemřel. Maminka, když jsem s ní telefonovala, tak mi říkala, že si s ním celý den povídá a že už si myslela, že ji volá k sobě. Také mne to bohužel napadlo, když měla maminka ty velké zdravotní problémy.
Tatínek Alois Š.
nar. 31. 3. 1916
zemřel 7. 2. 1982
Milý tatínku! Zdravíme Tě všichni do nebíčka a ještě nám tady, moc prosím, maminku chvíli nech, ano? Máme Tě rádi.
Hezký večer všem přeje Ježurka