Nedávno jsem psala o tom, že vnučka Lada si ke svým dvěma kocourkům pořídila také dva šneky.
Nabízí se otázka, proč zrovna šneky, že? Protože jí je nabídla známá, které doma její šneci zrovna nakladli vajíčka, jako nenáročné zvíře do jazykové školy, kterou vnučka vede. Aby tam přes Vánoce nebyli sami, tak si je vnučka nechala doma, no a tam taky zůstali.
Při vzpomínkách na dětství, kdy měli šneků plnou zahradu a s ostatními dětmi jim stavěli domečky, měla vnučka pro ně slabost a když jí je známá nabídla, řekla si s trochou nostalgie – proč ne šneky?
Tady si šneci pochutnávají na salátu, ale ne nazahradě, ale doma.
Nejsou to však žádní příbuzní těch parchantů, co na zahradě okusují zelenininu. Jedná se o achatiny, šneky původem z Afriky, byť tito jsou už několikátou generací, kteří se již narodili zde v ČR. Achatin je mnoho druhů, mohou se mezi sebou různě křížit a průkaz původu prý nemá. 
A jak přišla vnučka na jejich jména – tedy Artemis a Ezra? Protože jsou šneci hemafroditi, chtěla unisexová jména. Artemis – jako dívčí jméno (známe jako řeckou bohyni lovu), ale používá se pro obě pohlaví a Ezra je zase převážně mužské jméno. Je to tedy ideální kombinace, ne?
Takový šnek žije prý v průměru sedm let, rozpětí je 5 – 10 let. Živí se veškerou zeleninou kromě rajčat, některým ovocem (ne citrusy) a na ulitu potřebují sépiovou kost nebo skořápky z vařených vajec.
Bez každodenní péče ale vydrží poměrně dlouho, několik dní určitě, na internetu prý psali i týden až dva.
Že utečou, se vnučka nebojí, protože nic nenechává náhodě, má je ve šnečím Alkatrazu – tedy v plastové přepravce s víkem.
A námitka, že to zvířátko není přítulné, protože nemá chlupy, (ale to prý lidé taky nemají), šneky je prý ale překvapivě zábavné pozorovat, protože jsou žraví, zvědaví a mají sklony k horolezectví.
A jak je to s výcvikem? Měli by se naučit rozpoznat „páníčka“ podle chuti ruky a jsou prý navíc dobří na léčbu ekzému, protože tím, jak tlamkou zkoumají okolí, okoušou co na kůži nepatří a ta se rychleji hojí.
Tyto fotky pojmenovala vnučka _Od obezřetnosti po běh po ruce“. Je vidět, jak opatrně vystrkují růžky a dávají se do pohybu.
Je pravda, že má Lada ráda všechna zvířátka, ale určitě by si nepořídila hmyz, i když se ho snaží nehubit.
Dnes je to tedy nejen o fotkách šneků, ale také něco o nich, kdyby to někoho zajímalo.
Za vnučku Ladu i její šneky přejí hezký den a ještě hezčí pro ty, kteří dočetli až sem vaše Ježurka