Dnes jsme se ráno v 7,30 hod vypravili s manželem na pochůzky, ovšem hlavně lékařské. Manžel zatím dochází na obstřiky páteře, kde musí být do 8,00 hod. ráno a mne vzal rovnou sebou. Dva dny chodil ráno sám a prý cesta z kopce dolů dobrá, proto odvolal odvoz synem, který jsem si objednala. Když prý to šel dva dny sám, tak to spolu zvládneme taky. Pravda je, že to není daleko, jen ten kopec…. Ale nakonec jsme to opatrně sešli dolů. Napřed byl manžel na tom obstřiku, tam jsem na něj chviličku počkala a pak jsme šli na chirurgii. Sestřička mi napřed sundala sádru, dostala jsem do ruky doporučení a mazala na RTG.
To sundání bylo docela šok. Jednak jsem nečekala, že ta ruka uzavřená čtyři týdny celá v sádře nebude tak páchnout, až jsem si říkala, že by ji mohli v té sádrovně aspoň trochu umýt a pak jsem taky netušila, že to bude až tak bolet. Ulevilo se mi, když mi ji pak zase navlékli do ortézy.
Pan doktor mi řekl, abych ukázala, jestli mohu hýbat prsty a jestli ta ruka bolí. Bolí jak čert, ale řekla jsem jen, že bolí a prsty mohu hýbat směrem k dlani, ne na doraz a dozadu je to horší. Tam to bude asi ještě chvíli trvat. Horší je ale bolest v zápěstí.
Mám s rukou několikrát denně cvičit, při bolesti ledovat a za týden mám přijít ukázat, jak to jde. Je prý to moje ruka a jak si ji rozcvičím, tak to budu mít. Já vím, budu se snažit. Do papírů mi ale napsal, že za týden eventuálně asistovanou rehabilitaci. Tak aspoň něco, ale spoléhat na to opravdu nechci.
Manžel si myslel, že už bude mít klidnější dny, ale bohužel, opravdu to ještě nejde, řekla bych, na bolest byla zlatá sádra. A taky mne osvítil duch svatý, když jsem objednala pro nás obědy do konce měsíce. Snad už to pak půjde líp.
Pak jsme se vydali k mému internistovi, lépe řečeno stačila sestřička (je do nedaleko), protože jsem potřebovala napsat lék na srdíčko. Tam jsme byli za pět minut venku a vydali se do obchodu něco nakoupit, hlavně ovoce, pečivo, jogurty a tak.
Pak jsme se ještě zastavili na poště, tím pádem nám ujel autobus a domů jsme přišli až po půl jedenácté rádi, že jsme to zvládli a jsme doma v teplíčku.
Jen na závěr dodám, že mi teď to psaní jde ještě trochu hůř, ale určitě bude brzy líp.
Zdraví všechny o sádru lehčí Ježurka