Nabízí se tato otázka, já jsem si taky hned nevěděla rady. Manžel zastane hodně domácích prací, ale jen ne vaření. To nikdy nemusel, mně vaření nedělalo potíže. Ale teď?
S nápadem přišla snacha. U nich ve škole teď dobře vaří, stravuje se tam nejen ona, ale občas přinese oběd i manželovi a taky druhé babičce, tedy své mamince. Taky se nabídla, že by nám obědy po vyučování v jídlonosiči se synem vozili. Teď už jen koupit jídlonosič, toho se ujala sama a dobře, pak mi poslala jídelní lístek, který dostává ze školy emailem, abychom si vybrali dny, kdy si objednáme obědy. Něco přece jen nemusíme, ale to máme asi všichni stejné.
My si vybrali a ve středu už jsme měli první oběd. Musím jejich kuchařky pochválit, opravdu zatím bylo jídlo chutmé a bylo toho dost. Při těch mých mini porcích až až. Polévku nemusím, tak si ji manžel dopřává ráno, v poledne i odpoledne. Polévky má rád, tak si dává do nosu a jsou prý taky moc dobré. A cena? Super!
V pátek jsme chválili opravdu moc a zaslouženě, protože kuře na paprice s knedlíkem bylo MŇAM. Tak se mne snacha ptala, co budeme mít k obědu v sobotu, tedy včera. No, něco mám ještě na mrazáku a manžel už měl delší dobu chuť na buřtguláš. Kráječ na cibuli zapůjčila dcera a buřt a brambory manžel zvládne nakrájet.
„Co kdybyste jeli v sobotu s námi na oběd do Teplic? Ochutnali byste rozdíl ve kvalitě i množství ve vietnamské restrauraci tam a tady a jako bonus byste se viděli s vnučkou Ladou, která tam bydlí. No a jede i druhá babička?“ Po kratičké poradě s manželem jsme rádi souhlasili.
Dostala jsem v autě místo vedle řidiče, abych se vešla s rukama, z auta mne vedl a pořádně držel syn, protože to před restaurací bylo jako led a šli jsme tedy dovnitř.
Po výběu jídel, když číšník přinesl pití, koukal na mne se soucitem a ač to nedělá, vodu mi i nalil, když koukal na moje ruce. Všichni jsme měli jídlo s rýží a vše dokumentovala Laděnka.
Senioři, neboli starší generace hezky vedle sebe a já na kraji, abych měla dost místa
snacha a syn naproti nám
a Laděnka si udělala s tatínkem selfíčko
Syn napřed dělal pózy, ale nakonec se povedlo.
A co jsme si tedy dali?
Já jsem měla kung-pao s rýží, abych mohla jíst lžící. Sice bez oříšků, ale porce byla fakt velká a určitě to bylo jedlé.
Křehké kuře měl manžel, syn a babička Jiřinka
a tofu měla tedy snacha a vnučka.
I ceny byly lidové, za oběd 89 Kč, to už byla určitě lepší cena než za vodu, která je k tomu v poměru dost drahá.
Když jsme se zvedali k odchodu a číšník viděl, jak mi manžel zapínal kabát, usmál se zase soucitně na mne a upravil mi kapuci, Bylo tam hezké prostředí, byli jsme mezi svými miláčky a bylo nám moc dobře. Jo a ten buřtguláš jsme dnes s manželem zvládli na výbornou.
Byl to hezký výlet, díky snacho a synku. Spokojená Ježurka