Včera jsme měli štěstí. Ještě to venku na cestě do Prahy nemrzlo, dnes už byla větší zima. Tak jsme se ráno v půl deváté vydali na promoci vnuka Lukyho. Jeli jsme tentokrát s rodiči jeho přítelkyně, k synovi do auta bychom se nevešli. Nebyl to ale žádný problém, poznali jsme fajn lidi a dobře se nám jelo.
Jen chci ještě dodat, že promoce se na této škole (VŠE) dělá až v tomto termínu, Luky zakončil své bakalářské studium řádně v červnu a teď už zase studuje dál.
V Praze je problém zaparkovat. Syn se snachou, druhou babičkou a Ladou objížděli kolem VŠE, aby někde mohli zaparkovat auto. My byli uvnitř dřív a čekali jsme, až se sejdeme všichni. No jasný, „Hujerovým“ to trvá déle, než se sejdou. Bylo nás tentokrát „jenom“ deset. Tedy včetně našeho bakaláře, ale nevím, jestli tam měli všichni tak početné příbuzenstvo.
Čekali jsme tedy v hale školy a vtom mi volala snacha, že je jí na nic. Syn prý při vystupování z auta šlápl do h…a, no kdyby to pejskaři po svým miláčcích uklízeli, ubylo by problémů. Jít s tím na takové místo by se moc nehodilo, tak si šel syn botu očistit. Čistil si ji někde tak důkladně, že si utrhl podrážku. A co teď? Aby jedna z hlavních osob zůstala venku, to by bylo zlé, tak se s Laděnkou koukli pořádně kolem a uviděli obchod s obuví. Tak nekoukali moc napravo ani nalevo a boty koupili. Určitě by si tady takové nevybrali, ale nedalo se nic dělat. Tak velikost dobrá – cena – no 1 700 Kč se zaplatit muselo a pak už si všichni dělali legraci, že si syn musel koupit boty a už prý mu nezbude na oběd pro nás všechny, že se prý půjdeme najíst do „MEKÁČE“. Nemusím snad zdůrazňovat, že jsme smíchy slzeli. Hlavně my, čekající, ale syn přišel také v pohodě, s úsměvem na rtech. On je v podstatě pohodář.
Další zádrhel byl ten, že přítelkyně Lukyho, Ivanka, musela psát ve škole test a pak se všichni báli, že to nestihne. Tramvaje si jezdí jak kdy, ta její měla deset minut zpoždění.
Už jsme nechali kabáty v šatně
Všichni jsme čekali, že už půjdeme dovnitř
Poslední úpravy…
Taky Luky už byl asi nervózní, tak jsem si aspoň něco vyfotila
Pak nás pustili dovnitř a Luky netrpělivě vyhlžel svoji dívku, sál se začal plnit.
Zatím jen pomalu, ale jistě
Hurá, dopadlo to také dobře, Ivanka přišla a za ní prý zamykali vchod. Lukymu a nejen jemu určitě spadl kámen ze srdíčka. Pak už bylo jenom dobře.
Pokračování dám zítra, protože by to byl moc dlouhý článek a hlavně, mám ještě spoustu fotek. Tak zatím přeji hezký víkend, i když venku už je tma. Zdraví vás Ježurka