Už opravdu meteorologové upozorňují, že příští týden má padat sníh. Tentokrát prý přijede opravdu Martin na bílém koni, já už se bojím teď, že uklouznu.
Za měsíc a půl tu budou Vánoce a tak si říkám, že při tom, jak už mi to jde všechno pomalu, bych měla konečně s něčím začít. Při televizi háčkuji ozdoby a když mám chvilku volno, začínám …
V pondělí jsem opravdu začala a s chutí a elánem. Jen nevím, jak mi to dlouho vydrží. Nejdříve jsem opět vyřadila nějaké věci v šatníku nejen mém, ale i mého manžela, vlastně on si vyřadil věci sám a pak jsme je dali do tašek, ty lepší, a poslali na charitu. Ještě je někdo určitě užije.
Dnes jsem měla uvařené, tak jsem začala vytírat skříně v ložnici. Každý den (nebo skoro každý) něco a zvládneme to také. Byt je dost velký a tak musíme pomalu, ale důkladně.
To kocouři naší Laděnky, ti takové starosti nemají. Užívají si tu pohodu stále všichni tři, tedy kocouři i vnučka a já jen občas koukám, kde všude si ještě najdou pelíšek na spaní.
Kocourek kouká z okna, ale obráceně – směrem dovnitř? Zajímavé.
A za chvíli už zase chrupká, ti se mají!
Pak se přitisknou k sobě a je jim krásně teploučko.
A když je s nimi i jejich kočičí máma, to jim nechybí už vůbec nic.
Juliánek nebo Floriánek? Spíš ten první, Laděnka mu taky říká Muchliánek.
A ještě podrbat z druhé strany, prosím.
Ještě jsem nějaký nedospaný, že bych šel pokračovat?
Tak uvidím, už jsem se posadil…
Tohle je drbátko, nebo jak se to jmenuje
tak mám nebo nemám něco dělat?
Návštěva nemá šanci. To, co je na židlích, není polštářek, ale kocouři
Tady spinká Floriánek
A tady zase Juliánek, ten mne ale opravdu rozsemál. Muselo mu to dát práci vlézt si až pod sedák, který je tam přivázaný. Ale spinká krásně, viďte?
No, musela jsem vám ty Laděnky „modely“ zase napráskat, protože už neví, kde by a co by. Ale sluší jim to.
Přeji všem krásné dny, teď zase pro změnu svítí sluníčko, ale už zase dost fouká. Jasný, Martin na bílém koni už brzy bude jezdit aspoň na horách. Vaše Ježurka