Včera mi manžel říkal: „Dnes máš výročí“. Já na něj koukám a očima se ptám: „Jaké, že o tom nic nevím, já, která na takové věci málokdy zapomínám.“
„Ty nevíš?“
„Jsou to dnes tři týdny, co jsi upadla na schodech a udělala si ten krásný výron.“
Tak to jsem si naběhla. Noha sice ještě není v cajku, zlepšuje se to opravdu dost pomalu, ale co nadělám. Rozhodla jsem se tedy, že na počest toho výročí zkusím, co už vydržím. Vydala jsem se s manželem do města nakupovat do supermarketu. Manžel sice nakupuje dobře, ale občas je potřeba i koupit třeba solamyl, podravku a tak, a to by mi určitě nekoupil přesně to, na co jsem zvyklá.
Je to z autobusu ještě hezký kousek, ale statečně jsem se vydala, když jsem to slíbila. Nakoupili jsme, ale opravdu stačilo. Ještě jsem uvařila, ale pak jsem už musela na chvíli dát siestu po obědě. Noha sice bolela, ale víc oteklá se nezdála. Hurá, první úspěch.
Dnes ráno jsem byla objednaná na pedikúru a světe div se, prvně v životě jsem se objednala i na manikúru. Řekla jsem si, že to jednou zkusím. Pedikérka mi dávala na nožku pozor, byla opatrná a manikúra byla fajn, nehty mám vyleštěné jako zrcadlo. Jinak mi je ani nemusela zkracovat, ale dostala jsem i řadu užitečných rad. Ne, že bych musela chodit často, ale proč to jednou nevyzkoušet, že?
Po obědě jsem s i řekla, že se vydám sama do města, protože jsem něco potřebovala dokončit na ty mé ruční práce před svátky, tak jsem šla. Venku svítilo krásně sluníčko, občas jsem někoho potkala, zastavila se, abych pokecala a tak jsem přišla domů docela znavená. Ale bylo to príma.
Ještě mám pro šikovné blogerky dotaz. Máte doma skleněné špendlíky na vypínání háčkovaných deček, já momentálně potřebuji napnout vánoční hvězdičky. Kladla jsem jim ve švadlence na srdce, že už jsem jednou nějaké špendlíky koupila jako skleněné, ale stejně zrezly, koukaly na to dvě a tak jsem jedny donesla domů. Když jsem na ně pořádně koukala, myslím, že to budou ty samé. Špendlíky se skleněnou hlavičkou, tak je napsáno, to je přece něco jiného, ne? Tak nevím, mám je jít vrátit? Moc tomu nevěřím, že by to byly ty správné. No, nejde mi ani tak o těch pár peněz, ale o princip, když jsem zdůrazňovala jaké a na co to potřebuji.
Nevím, jestli je mám vůbec otvírat nebo rovnou vrátit, co říkáte?
Pěkný podvečer všem přeje Ježurka