Začnu včerejškem, se kterým jsem byla moc spokojena. Dcera s vnoučaty se ohlásila, že se konečně sejdeme. Já vím, je to čím dál těžší se domluvit na nějaký společný termín, když jsou všichni využiti víc jak na sto procent. Ale včera se to konečně podařilo.
Manželovi k svátku, který měl před čtrnácti dny stihli popřát jen telefonicky, tak to museli ještě napravit a přijeli osobně a k tomu dostal spoustu těch svých „dobrůtek“, jak říkáme jeho dia mlskům. Nejen to, dostal také v krabičce od čaje překvapení. No, myslím, že tušil, ale takového miláčka opět ještě nemáme. Je krásný a zvláštní. Je to ježeček, který má vidět nožičky.
Tak to je on, dostal č. 244 a udělal radost nejen manželovi.
Já jsem chtěla pro návštěvu připravit aspoň malé pohoštění, tak jsem zákusky koupila ( byly opravdu výborné a čerstvé) a udělala k tomu jednohubky ze čtyř rohlíků. Na některé jsem dala sýrovou pomazánku a na část mnou vlastnoručně vyrobený salát rumcajs. Určitě chutnaly, protože se po nich jen zaprášilo. To mám vždycky radost.
Byla jsem ráda, že jsem všechno v pohodě zvládla po ranním větším nákupu a dopoledním vaření.
Dnes jsem se hned ráno pustila do loupání a strouhání jablíček, které mi včera přivezl syn, abych upekla aspoň něco malého do remosky. Jsou to Hraběnčiny řezy, které určitě všichni znáte. Já je nedělala dlouho, tak jsem to zkusila.
Už jsme ochutnali ke kávičce, myslím, že jsou jedlé.
Zrovna jsme obědvali, když někdo zvonil. Kouknu a co vidím? Vnuk Luky se zastavil jen při cestě kolem, aby nám předal malý, ale milý dáreček, který přivezl z Mallorky.
Máme tedy další krásnou margnetku na ledničce, ale šlo to špatně fotit, protože to je zabalené ve fólii, tak to má odraz. Ještě říkal, že vybíral schválně tuto, aby byl vzadu vidět hotel, ve kterém bydleli.
No, psala jsem, že jsme právě obědvali, ale ještě včera jsem nevěděla, co budu vařit. Bramborová polévka byla jasná, ale to, co jsem plánovala mi nevyšlo, protože jsem zapomněla něco na to koupit.
Tak jsem sundala z mrazáku jedna kuřecí prsíčka, která jsem ráno naložila a udělala ďábelské řízečky. Byla to dobrá trefa.
Už se to smaží
a tady tradičně můj oběd.
Tak jsem ráda, že aspoň v kuchyni už zvládám to, co potřebuji. I když přiznávám, že jsem si po obědě ráda udělala siestu na gauči s knížkou.
Venku je nádherně tak si ještě užijte poslední zbytky léta a měje se krásně. To vám přeje vaše Ježirka