Dostala jsem tento dáreček už v červenci k svátku od mé milé Otavínky. Knihu krásných veršů vlastnoručně podepsané spisovatelkou Jaroslavou Pechovou.
Knížku mám na stolečku u pohovky, kde relaxuji po obědě a každý den si z ní přečtu nějakou báseň. No, přečtu bych zrovna neřekla, protože já si ty básničky recituji, když ne nahlas, tak aspoň potichu. Možná se mi budete smát, ale já to tak cítím. Je to kniha o městě, kde jsem sice byla jen třikrát, ale studovala tam moje vnučka, měla tam promoce a syn s vnukem tam jezdí několikrát za rok na bowlingové turnaje.
Mimo toto všechno přiznávám, že se mi tam mooooc líbilo a ještě aspoň jednou bych se tam ráda podívala. Jsou to opravdu krásné verše a musím přiznat, že mne dostala hned ta první báseň.
Vzpomínky
Láska k domovu, tu neuhasíš.
Je silnější než kokain nebo hašiš,
než na dně sklenky zbylá krůpěj vína.
Na rodný práh každý rád zavzpomíná.
Vzpomínky víc než šála z vlny hřejí,
když život klopýtá jen beznadějí,
či když se vznáší, jako by měl křídla.
Jsou barevnější než bublina z mýdla.
Vzpomínky stále nosím v hlavě.
Procházím se v nich po Moravě
s mašlí a dětskými střevíčky,
s obrazy skrytými pod víčky.
No není to nádhera? Vzalo mne to o to víc, že i já se procházím ráda a často vzpomínkami po mé krásné rodné Moravě, i když o kousek níže.
Ještě jednou tedy moc děkuji Haničce za tento krásný dárek a chci věřit, že se do krásné Olomouce ještě někdy podívám, abych mohla Haničce poděkovat i osobně.
Vaše Ježurka