Byla jsem zase na řadě, abych jela k mamince trošku poklidit a trochu ji „polidštit“. Vzhledem k tomu, že mám stále ještě běhání po doktorech, musela jsem se píchnout tam, kde bylo kousek místa a také požádat děti, aby mne k mamince odvezly a zase přivezly, protože tam nic nejede.
Protože jsem měla mít dietní režim vzhledem k mému plánovanému vyšetření v nemocnici v Praze, tak jsem tentokrát mamince řekla, že si nemůže moc vybírat, co vařit, ale bude to podle mne. Nevadilo nic, maminka si moc pochutnala na bramborové kaši s dušeným kuřecím masem a zeleninovým salátem. Také další den si mlaskala, protože jsem vařila špenát s bramborem. Nechtěla k němu maso, jen vejce a chválila si oběd ještě když jsem odjížděla. Také jsem udělala kuřecí vývar a to maso z kuřátka jsem měla já k tomu špenátu a pak ještě dcera, když přijela pro mne.
Tedy syn se snachou mne tam v pondělí dovezli a dcera si pro mne ve středu po obědě dojela. Všechno jsem zvládla, dokonce jsem udělala i dvě fotky zahrady od maminky z okna
Všechno už je krásně zelené, to je klídek a vzdoušek!
Vše tedy bylo dobré (tedy v rámci možností), ale kam jsem šlápla nebo se vrtla, tam byl pes nebo kočka. Spávám teď u maminky na rozkládacím gauči a protože se nedá spát při zavřeném okně vím, že jsem dost riskovala. V noci jsem se lekla, co mi leží na nohou – a co myslíte? Byla to kočka Mourina, která přišla oknem a zalehla. To tak, už takhle mi bylo teplo, tak jsem ji poslala k bratrovi dolů po schodech.
Tak tady ji máte, Mourinu. Pořád by se jenom cpala, je z těch tří koček nejtěžší!
To je Majda a čeká, až jí maminka nasype do misky a stále se jí motá pod nohama. Taky to už párkrát odnesla, protože maminka nevidí, tak ji už párkrát šlápla. Ale přežily to obě dvě.
Majda mi právě něco povídá, asi chce přidat
Tady jsou všechny tři kočky nejraději. U misky se žrádlem. Už si zase dává do nosu.
Tak to už je ta třetí kočka – Mia. To je ale mazel, ta chodila vždy až večer, já myslela, že si tu hlavu ulomí, jak se mi třela kolem nohou a dokonce jsem si je nemusela večer umývat. Mia mi je vždy dokonale olízala.
Takhle nějak se mi otírala i o nohy, ale vždy trpělivě čeká, až něco dostane. Není vlezlá. Je milá a já měla radost, že už neutíkala, když mne viděla jako posledně. Je totiž hodně bázlivá, ale už si mne asi pamatuje a ví, že bych jí neublížila.
V noci chodím na záchod, který je naproti. Vyjdu ze dveří na chodbičku a co to vidím před sebou?
Mourina chrní u schodů a číhá, kdy bude moci vlítnout k mamince nebo vedle k bráškovi do ložnice.
Ale to to tam ještě leželo? No přece roztomilý pejsek. Jmenuje se Kvatro a je to rotvajler. Ještě malý, sladký, chlupatý, já si s ním hned rozuměla. Jeden velký pes jim umřel, tak si pořídili toto štěňátko.
Jak jsem ho začala hladit a mluvit na něj, tak už byl na zádech. To se mu líbilo, to věřím.
No, ještě mají dole jednoho psa, švýcarského salašnického, byli původně tři…. už je poslední, špatně chodí, klouby už odcházejí a taky téměř neslyší. Chudáček.
To je Berylek, ale moc se mu to focení nelíbilo. Jinak mne poslouchal na slovo. Škoda, že ti šlechtění psi dlouho nevydrží.
No a to by stačilo, je to dnes hlavně o zvířátkách, protože ta tam jsou pořád. Přeji krásný víkend všem. Ježurka